Nový apoštolský vikář Jižní Arábie: Vezu s sebou kytaru a chuť zpívat
Antonella Palermo – Vatican News
Paolo Martinelli se narodil před třiašedesáti lety v Miláně a v jedné z nejlidnatějších diecézí světa také prožil poslední roky pastorační služby. Nyní se chystá do zemí, kde katolíci tvoří nepatrnou menšinu.
„Je to podstatná změna, ale rád bych řekl, že smysl mého života se nijak nemění. Stejně jako jsem byl poslán do Milána, se nyní připravuji na odjezd do Spojených arabských emirátů, kam mne vysílá papež František. Nacházím tu i jeden společný prvek – v minulých letech jsme se v Miláně snažili docenit různorodost, protože zde žije opravdu hodně migrantů, a nyní odcházím do církve, kterou tvoří výlučně migranti. Vzhledem k tomu, že papež už léta na toto téma naléhá, vnímám, že mne to naplňuje nadšením a vzbuzuje to ve mně novou energii. Mám velikou touhu putovat společně s nimi a pro ně, setkávat se s řadou lidí, kteří patří k různým kulturám i náboženstvím.“
V jihoarabském vikariátu (zahrnujícím Spojené arabské emiráty, Jemen a Omán) se biskup Martinelli setká zejména s katolíky z asijských zemí, ale zároveň bude muset udržovat mezináboženský dialog. Pro naše mikrofony se zamýšlí nad zaměřením této práce.
„Nejdůležitější cestu nám naznačil papež František, když před třemi lety v Abú Dhábí podepsal Dokument o lidském bratrství a společném soužití. Myslím, že je to prorocký spis, který nás nasměroval k širokému dialogu s islámskými věřícími. Dále je zde encyklika Fratelli tutti, kterou si nosím v srdci, protože silně odkazuje ke sv. Františkovi a sděluje, že tato perspektiva setkávání a sdílené pouti je uskutečnitelná.“
Pod jihoarabský vikariát spadá rovněž Jemen – země poznamenaná vleklým konfliktem, na který papež František opakovaně upozornil, naposledy v nedávném rozhovoru pro italský deník Corriere della Sera. Jak vymanit Jemen z války, která sytí sama sebe obchodováním se zbraněmi, jak papež poukázal?
„Je to velice bolestná skutečnost a dlouholetý konflikt, který mezinárodní společenství v podstatě ignoruje. Musíme vzít na vědomí, že papež neustále vyzdvihuje důležitost jakékoli možné akce, která by tuto válku vyřešila. Je těžké říci, zda řešení přijde shora anebo odspodu. V každém případě je nutné prolomit zavedená schémata a dílčí zájmy, ale zároveň povzbudit setkávání různých kultur navzdory existujícímu napětí. Každá etnická a náboženská realita zasluhuje celistvé chápání, nemůže se vyhnout dramatickým vztahům mezi národy. Právě proto si myslím, že na jedné straně je třeba pracovat diplomatickou cestou a na druhé utvářet kulturu setkávání.“
Co si na nové působiště berete s sebou?
„Kytaru. Mám rád hudbu, píseň, často jsem ji užíval i ve své dosavadní pastoraci. Odvážím si touhu zpívat, a to i v různých jazycích. Možná se to stane nástrojem ke sdílení radosti z toho, že jsme bratři a sestry. Myslím, že Chvalozpěv na stvoření, dílo onoho duchovního génia, jakým byl sv. František, mi bude častým druhem.“
(upraveno a kráceno; jag)
