Hledejte

Vatican News
bl. Maria Laura Mainettiová bl. Maria Laura Mainettiová 

Odpuštění je postoj, který nelze improvizovat

Lombardská diecéze Como v neděli prožila dlouho očekávanou události – v městečku Chiavenna byla blahořečena sestra Maria Laura Mainettiová, kterou zde 6. června 2000 z nenávisti k víře zavraždily tři mladé dívky. Mučednictví sestry Laury završilo život, v kterém se tato řeholnice trvale obětovala Bohu, říká postulátorka její beatifikační kauzy.

Marii Lauře Mainettiové bylo 61 let, když ji tři adolescentní dívky ubodaly při satanském rituálu. Byla pokřtěna jako Teresina a narodila se jako poslední z deseti dětí; její matka zemřela několik dní po porodu a Teresinu vychovávala starší sestra. V osmnácti letech se rozhodla vstoupit do kongregace Dcer kříže a tato volba v ní utkvěla natolik hluboce, že se vždy podepisovala celým jménem jako „Sestra Maria Laura, Dcera kříže“. Právě tento kříž, který přijala a milovala, ji povzbuzoval k otevřenosti především vůči mladým lidem, když se mnohdy setkávala s jejich prázdnotou. Sama o sobě řekla: „Vždy mě provázely určité konstanty: hluboká radost, která přesahuje všechny těžkosti; jistota v Kristu, který mě miluje, odpouští mi, obnovuje mě a nikdy mě neopustí; láska ke každému člověku jako takovému, jako Kristovu vtělení, zvláště k lidem nejméně milovaným“.

Život sestry Laury výstižně popisuje ona „svatost odvedle“, o níž často hovoří papež František, podotýká postulátorka Francesca Consoliniová:

„Nevyznačuje se nějakými nápadnými epizodami. Dimenze, v níž žila sestra Maria Laura, je hrdinský rozměr každodenního života, každodenní věrnosti. Byla učitelkou, a tedy vychovatelkou, prožívala své dny s dětmi, dospívajícími a mladými lidmi. Lnula ke světu mladých lidí, říkávala, že mladí jsou důvodem jejího života. Rozměrem její existence byl prostě každodenní život, ale byla to také její volba. Ptala se sama sebe: Co by na mém místě udělal Ježíš? A tvrdila, že můžeme dokázat velké věci, ale musíme se ponořit do každodennosti, otevřít dveře veškerému utrpení a ochotně naslouchat hlásání evangelia od nejmenších. Prohlašovala o sobě, že je jenom jednoduché jméno, malé zrnko písku“.

Z tohoto nepatrného zrnka ovšem vyrostlo nemalé dílo spásy. Zásadní význam zde mělo ujištění o odpuštění, které sestra Marie Laura v agonii k velkému překvapení dívek vyslovila.

„Takový postoj měla celý život: v tu chvíli odpustila těm dívkám, které jí ubližovaly, které ji zabíjely, ale neodpustila jen vraždu. Podle mého názoru se také snažila odpustit prázdnotu, kterou v sobě měly. Nikdy by je neodsoudila, snažila by se také pochopit důvod, který je k tomu vedl. Postoj odpuštění je postoj, který se pěstuje den za dnem, okamžik za okamžikem, protože v něm nelze improvizovat, ale čerpá se z drobných každodenních odpuštění. Když člověk studuje postavu mučedníka, zabývá se dvěma hledisky: zda zde skutečně působila opravdová nenávist k víře a jestli byl mučedník ochoten podstoupit mučednickou smrt. Sestra Maria Laura několik dní před svou smrtí napsala, že je ochotna vydat svůj život jako Ježíš“.

Přibližuje novou blahoslavenou, sestru Marii Lauru Mainettiovou, postulátorka jejího procesu.

(jag)

6. června 2021, 07:49