Hledejte

Vatican News
Zničený kostel v Sýrii Zničený kostel v Sýrii 

Open Doors: 340 milionů pronásledovaných křesťanů

Křesťané jako první propouštění z práce a jako poslední adresáti podpory a humanitární pomoci. Covid se stal jedním z faktorů zhoršené situace křesťanů v zemích, kde je jejich situace tradičně křehká. Nárůst pronásledování a zabíjení pro víru je však celosvětovým tredem, ukazuje nový raport mezinárodního sdružení Open Doors. Počet křesťanů zavražděných z náboženských důvodů se loni zvýšil o 60%. “Křesťané prosí, aby se na ně nezapomínalo v modlitbě a na platformách mezinárodní diplomacie,” říká Cristian Nani, ředitel italské větve nadace.

Více než 340 milionů křesťanů je pronásledováno kvůli své víře, protože žijí v nepřátelských oblastech, jsou oběťmi předsudků, netolerance, nemají možnost hájit svůj život, jejich svoboda a vlastnictví jsou ohrožovány. Chmurný obraz předkládá ve svém  novém raportu mezinárodní sdružení Open Doors, založené v roce 1955 na pomoc pronásledovaným křesťanům. Analýza nadepsaná Wolrd Watch List byla včera představena v tiskovém středisku italského parlamentu.

Dokument konstatuje, že pronásledování křesťanů se rozrůstá ve všech oblastech. V minulém roce bylo zabito pro víru 4761 křesťany (každý třináctý den jeden, šedesátiprocentní nárůst ve srovnání s rokem 2019, 2983 zabitých). K největším masakrům docházelo v Nigérii a v subsaharské Africe. Open Doors dále mluví o 4277 křesťanech vězněných bez procesu, téměř vždy na základě smyšlených obvinění. Jediný pozitivní údaj poukazuje na nižší počet zničených kostelů a náboženských areálů (oratoře, semináře, školy, nemocnice), z devíti a půl tisíce (9488) v roce 2019 se snížil na čtyři a půl tisíce  (4488) v loňském roce.

V klasifikaci států se situace jednoznačně zhrošila. Dvanáct zemí označuje raport za dějiště extrémního pronásledování. Od roku 2002 je na prvním místě Severní Korea, za níž následují Afgánistán, Somálsko, Libye, Pákistán a následují Eritrea, Jemen, Irán, Nigérie, Indie, Irák a Sýrie. V zemích, kde byla situace křesťanských komunit nestabilní již dříve, jako Indie, Vietnam, Myanmar nebo Bangladéš, se zpravidla situace velmi zhoršila v souvislost s pandemickými restrikcemi. Celkově je nejčastějí příčinou diskriminalizace radikální islamismus, etnické antagonismy v Africe, represe ze strany komunistického režimu v Číně, hinduistický extrémismus v Indii  a organizovaný zločin ve Střední Americe.  Jen v Indii nadace Open Doors pomáhala více než stovce tisíc křesťanů, kterým byla otevřeně odmítnuta pomoc kvůli jejich víře.

“Covid je zcela jistě jedním z klíčových prvků naší analýzy ve vztahu k diskriminaci křesťanů v roce 2020. V řadě zemí jsme slyšeli stížnosti na to, že se křesťané kvůli své víře ocitli poslední v řadě a nezřídka na konci distribuované pomoci už nic nezbývalo,” konstatuje Cristiano Nani, ředitel italské větve Open Doors.

 “Při analýze vyhodnocujeme stupeň násilí jakému jsou vystaveny křesťanské komunity v zemích, kde dochází k určité formě diskriminace a pronásledování. Rozlišujeme pět hlavních oblastí, ve kterých k diskriminaci dochází: jednak soukromý život, tedy oblast vlastního prožívání víry, dále rodinnou oblast, tedy jak může prožívat křesťan svůj náboženský život v rámci své rodiny, protože - jak je známo - v případech konverze se může rodina stát prvním pronásledovatelem, pak je tu společenský, sociální život, tedy oblast práce a vzdělání, potom otázka státu, jakého druhu jsou zákony a zda mohou nějakým způsobem diskriminovat, a konečně život církve, nakolik je možný život církevní komunity, zda je omezován nějakými restrikcemi, monitorován státem, cenzurován apod.” (2.50)

Zdroje pronásledování klasifikuje Open Doors podle devíti kritérií, které vyplynuly z průzkumů v terénu, počínaje náboženským nacionalismem a prosazováním jediného náboženství, dále etnický a kmenový antagonismus, denominační protektionismus (v rámci křesťanských vyznání), státní útlak, intolerance, která se objevuje i v některých rozvinutých zemích, a konečně diktátorská paranoia a korupce, vysvětluje Cristian Nani. Na otázku, jaké trendy se specificky projevily v uplynulém roce, odpovídá:

“Rozlišili jsme pět základních trendů: prvním z nich je Covid-19, který vyhrotil kulturní, sociální a ekonomickou zranitelnost v některých společnostech. Druhým trendem je militantní islamismus, který využil restrikcí spojených s pandemií k expanzi zejména v zemích subsaharské Afriky. Také třetí trend má souvislost s Covidem-19, jde o větší dozor nebo restrikce náboženské svobody ze strany určitých vlád. Další tendencí je posilující provázanost nacionalismu s majoritním náboženstvím v některých zemích. A poslední: Covid-19 přispěl ve Střední Americe ke konsolidaci vlivu kriminálních skupin, obchodníků s drogami.”

Jak dodává ředitel italské větve organizace Open Doors, křesťané žijící pod útlakem prosí zejména o to, abychom na ně pamatovali v modlitbě. A konkrétně na mezinárodní platformě, v kulturně ekonomických vztazích mezi státy je důležité mít na paměti úroveň lidských práv, mezi něž patří náboženská svoboda. Zdůrazňuje zároveň, že právě ve společnostech, kde je víra rizikovým faktorem, jako je Irák nebo Sýrie, se nakonec přítomnost křesťanů může ukázat jako zcela klíčová pro obnovu zdevastovaných zemí a srdcí poznamenaných beznadějí.

(job)

14. ledna 2021, 16:42