Kardinál z konce světa aneb rudý biret v Jihočínském moři

Jako v případě jiných Františkových nečekaných jmenování se zpočátku biskup Sim domníval, že se jedná o pouhý žert. „Když mi jeden seminarista pogratuloval, považoval jsem to za vtip“, svěřuje se Vatikánskému rozhlasu. „Pak ale přicházelo stále více blahopřání, a tak jsem si pomyslel, že bude lepší poslechnout si Angelus. A skutečně to byla pravda!“

V první chvíli se dostavil šok, pokračuje devětašedesátiletý brunejský biskup jedné z nejmladších a nejmenších jihoasijských církví. Když v ní v roce 1989 přijal kněžské svěcení, byl prvním rodilým Brunejcem v tomto úřadě. A když byla na přelomu let 2004/2005 Brunej povýšena na apoštolský vikariát, stal se prvním domorodým biskupem v sultanátu, hraničícím s Malajsií.

“A to je veliká výzva”, přiznává. “Kromě mne jsou tu další tři kněží. Naše malá církev je složená především z katolických migrantů, kterých bude odhadem 20 tisíc. Výzva spočívá v tom, jak jim vytvořit duchovní domov. Žijí velice daleko od vlasti a přicházejí do našich kostelů, aby vstoupili do kontaktu s tím, co je jim důvěrně známé. Snažíme se jim co nejvíc pomáhat, protože mnohdy na ně dolehnou veliké těžkosti – úmrtí, náhlá nemoc, při které ze státní strany neexistuje jakákoli podpora. Církev se pokouší zaplnit tuto mezeru, samozřejmě v nijak obrovském rozsahu, ale přeci jen trochu…”

Většině katolických přistěhovalců se nicméně v Bruneji nevede špatně, protože žijí v blahobytném státě a často vykonávají dobrou, a tudíž kvalitně placenou práci, ačkoli, jak biskup Sim připouští, “není snadné být katolíkem” v sultanátu, který se řídí islámským právem šaríja. Církev se snaží pohnout majetnější migranty k tomu, aby pečovali o ty, kteří na tom nejsou tak dobře. “Věnujeme se také mladým lidem”, vysvětluje budoucí kardinál. “V Bruneji to není jiné než v ostatních zemích. V našem globalizovaném světě hrají stále silnější roli sociální sítě a mnohé názory, které se k mládeži dostávají, už nepocházejí z tradičních zdrojů. Není jednoduché mladé lidi oslovit”, nezastírá brunejský apoštolský vikář.

Všichni katolíci, kteří se v brunejském sultanátu narodili, tedy včetně mons. Cornelia Sima, mají jeho státní občanství: “Naše úloha spočívá především v tom, abychom přispívali k pokoji a harmonii ve společnosti a ochotně spolupracovali s lidmi jiného přesvědčení a náboženství. Většinu obyvatelstva – 70 procent – tvoří muslimové, ale v Bruneji žijí kupříkladu také buddhisté. Jako katolíci chceme dokázat svůj přínos k životu v lepší, pokojnější Bruneji”, říká jeden z budoucích třinácti nových kardinálů, který již ohlásil, že na konzistoři v Římě nemůže být přítomen. Znaky kardinálské hodnosti proto pravděpodobně převezme z rukou apoštolského nuncia.

(jag)