Hledejte

Vatican News
Michael Mc Givney Michael Mc Givney  

O. McGivney vyprosil uzdravení pro chlapce s Downovým syndromem

Beatifikace otce Michaela McGivneyho bude velkým poselstvím na obranu života – domnívá se Carl Anderson, představený Kolumbových rytířů. V rozhovoru pro Vatikánský rozhlas poukázal na zvláštní souvislosti zázraku, který otevřel cestu k dnešnímu blahořečení zakladatele této největší organizací laických katolíků na světě.

Zázrak požadovaný k završení beatifikačního procesu se udál v americké rodině. Otec Michael McGivney, sám nejstarší ze třinácti sourozenců, vyprosil u Boha udzravení nejmladšího ze 13 dětí manželů Schachleových. Dnes pětiletý Mikey má Downův syndrom. Před narozením však lékaři objevili jiná vážená onemocnění, neslučitelná s životem. Hovoří Carl Anderson:

„U chlapce diagnostikovali nemoci, které vylučovaly šance na přežití. Jeho stav byl natolik vážný, že lékaři řekli rodičům v podstatě toto: „Buď přistoupíte na potrat nebo budete čekat na narození mrtvého dítěte“. Byla to však velmi silná katolická rodina, patřící ke Kolumbovým rytířům. Prohlásili, že interrupci nechtějí. Vydali se na pouť Kolumbových rytířů do Fatimy, kde se mnoho lidí modlilo za udravení dítěte. Čtyři dny po návratu z pouti byla provedena nová vyšetření a ukázalo se, že dítěti již nehrozí žádné nebezpečí. Downův syndrom byl u chlapce objeven už dříve a rodiče tehdy řekli: „Pokud nám Bůh chce dát takový dar, přijímáme ho. Bude důležitým členem rodiny pro nás i ostatní děti. Bude to pro ně důležité svědectví“. Downův syndrom tedy přijali, ale modlilli se za to, aby bylo děťátko uzdraveno z jiných nemocí. A to se stalo. Jejich synek nedávno dovršil pět let. Je to zdravý a dynamický chlapec, který po otci McGivney dostal jméno Michael. Tento příběh je tedy silným poselstvím na podporu života. Ukazuje, jak důležité je přijímat všechny lidi, včetně těch, kteří mají různá postižení.“

Druhým stále aktuálním rysem zakladatelovy postavy je důraz, jaký kladl na vzájemné posilování ve víře. Katoličtí migranti v jeho době, tedy v 2. polovině 19. století, opouštěli víru nebo měli tendenci uzavírat se ve vlastních ghettech. Otec McGivney chtěl posílit bratrství mezi nimi – a proto založil Kolumbovy rytíře, pokračuje Carl Anderson:

„Když dnes pohlížíme na to, co se děje v Americe, snadno zapomeneme, že za života otce McGivneyho byla Amerika misijním územím. Proto měl otec McGivney velmi misijní přístup ke své farnosti. Založil Kolubovy rytíře, protože ho znepokojovalo, jak často katolíci opouštějí svou víru a přidávají se k různým tajným spolkům, které měly ve Spojených státech často antikatolický nádech. Bolelo ho, že se rodiny rozpadají, když zemře otec a živitel, jsou děti odkázány k životu v  bídě. P. McGivney si přál, aby jeho farníci a rodiny v jeho farnosti byli ve víře silní. Současná krize ve Spojených státech a v dalších zemích způsobila, že mnoho kostelů zůstalo uzavřených, veřejné mše byly buď úplně zrušeny nebo drasticky omezeny, zmenšily se počty lidí přicházejících na bohoslužby. Až budou restrikce odvolány, bude zapotřebí přivést věřící zpátky do kostela. K tomu však nedojde automaticky. Potřebujeme obnovit naše farnosti. Myšlenka misijního rázu farnosti, evangelizace věřících a jejich angažování, s níž přišel otec McGivney, je tedy dnes velmi aktuální. Potřebujeme totiž svědectví a nasazení katalických laiků. Církev má tedy štěstí, že právě v této chvíli dostává tohoto blahoslaveného jako vzor hodný následování.“

(job)

31. října 2020, 15:51