Kardinál Marx: Křesťan je svobodný člověk
“Křesťan není nesvobodný”, říká kard. Marx, člen Rady kardinálů a blízký spolupracovník papeže Františka, v rozhovoru pro německou redakci Vatikánského rozhlasu. “S vírou člověk naopak nachází nové možnosti a naději, rozšiřuje se mu životní obzor, což je podle mého soudu podstatný prvek svobody.”
Co se týče pojímání svobody, bývá církev vykreslována spíše odtažitě a zpátečnicky – proti tomu mnichovsko-fresingský staví vlastní názor. Vedle strachu před svobodu totiž odjakživa v církvi najdeme hnutí za svobodu, kupříkladu druhý Vatikánský koncil. “Vždy zde bylo toto dvojí proudění – na jedné straně defenzivní úzkost, že by se vše mohlo zvrhnout v libovolnost, a církev by tak ztratila svůj charakter. Avšak tento obraz nepřekládám – naopak zastávám vizi společenství, které je se všemi lidmi na cestě, má jim co říci, ale také se od lidí a z dějin mnohému učí.”
“Svoboda neznamená libovůli anebo ‚anything goes‘, tedy že cokoli projde, což vlastně není ani základem autonomie. I moderní myšlení propojuje svobodu se společenstvím. Jednej tak, říká filosof Immanuel Kant, aby se tvé jednání začlenilo do zodpovědnosti za všechny. Rozumím křesťanské svobodě následovně: Bůh nám chce pomoci, abychom ve společenství s druhými a v duchu evangelia uskutečnili to, co je v nás možné a co nám sám daroval. Křesťanství není jakési stísňující a odcizující poselství, nýbrž rozvíjí možnosti, jimiž nás Bůh obdařil”.
Za protiargument ke hlásané svobodě církve se hojně využívá role a postavení ženy, které jsou rovněž jedním z témat probíhající synodální cesty v Německu, na jejímž prosazení se podílel také kardinál Marx: “Domnívat se, že svoboda nastává tehdy, když všichni mohou všechno, je obtížné. Existuje zde tradice, církevní právo, na které mnozí narážejí a nadále to tak zůstane. Zároveň to není nic nepochopitelného, jak dokazují církevní dějiny. Mým úmyslem bylo o věcech diskutovat, aniž bychom na nich jen úzkostlivě lpěli. Nyní nemám konečnou odpověď, avšak tuto debatu nesmíme zastavit.”
(jag)
