Hledejte

Vatican News
Bazilika P. Marie od pramene v Caravaggiu Bazilika P. Marie od pramene v Caravaggiu 

Itálie prosí o návrat plodného sociálního a církevního života

. “Kéž je tento první máj vstupní branou,” přeje své zemi cremonský biskup Antonio Napolioni. Z pověření Italské biskupské konference dnes povede na poutním místě v Caravaggiu modlitbu, kterou svěří národ ochraně P. Marie.

Mariánský měsíc květen uvádí v církevním kalendáři s památkou sv. Josefa Dělníka. Církev proto pamatuje zvláštním způsobem na ty, kdo nyní hledí s obavami do budoucnosti poznamenané zastavením hospodářské sféry v souvislosti s pandemií. Mluví biskup Napolioni:

“Tento první máj se sbíhá v italské společnosti s postupným návratem pracovních aktivit. Je také svátkem sv. Josefa Dělníka, a tedy svěřujeme Marii a celé Svaté rodině volání po konkrétním návratu plodného sociálního a církevního života.”

Emblematický je také výběr místa. Poutní svatyně v Caravaggiu je mariánským středem bergamské provincie, kterou se epidemická vlna přehnala nejsurověji.

“Místo zvolil předseda italského episkopátu. Myslel při tom na Lombardii, oblast zkoušenou pandemií. Poutní místo v Caravaggiu je nedaleko Milána, Lodi a Bresci. Je duchovním srdcem regionu, kde se také pravidelně schází biskupská konference, směřují sem pouti z farností, nejen lombardských. Je to velmi krásný středobod a jsme tedy za tuto volbu vděční.”

Poutní chrám v Caravaggiu nese zasvěcení “P. Marii od pramene”. Jeho založení se vztahuje ke zjevení, k němuž podle tradice došlo 26. května 1432. Matka Boží se ukázala jakési Giannettě a lidé, kteří přišli na místo, kde se událo, nalezli dříve neznámý pramen. První kostel vybudovaný v 16. století nahradil posléze rozsáhlý poutní areál s fontánkou, kde mohou věřící dosud čerpat vodu z nenadále vytrsknuvšího pramene, který přetrval již bezmála šest století.

Poutní místo navštívil 19. června 1992 také papež Jan Pavel II. a ve slavnostní promluvě připomněl pohnuté dějiny regionu i jeho slavné syny:

“V běhu staletí bylo Caravaggio zemí průchozí a hraniční, dějištěm válek a plenění, ale také ohniskem, z něhož povstaly osobnosti mimořádného významu, zejména v malířství. Jedno jméno vyniká nad ostatní: Michelangelo Merisi, zvaný právě “Caravaggio”, který žil na přelomu 16. a 17. století. Výmluvná svědectví jeho génia uchovávají římské kostely i Vatikánská Pinakotéka. Chtěl bych však připomenout zejména mimořádnou náboženskou životnost města Caravaggio. Jeho jméno je spojeno především s poutním místem, jehož dějiny představují slavnostní potvrzení toho, jak Bůh v předávání svých útěšných slov lidstvu užívá Marii, Pannu a Matku, a vybírá si nikoli lidi slavné a učené, nýbrž pokorné a prosté. Giovannettě, mladé vdané ženě přicházející sbírat rostliny na louku Mazzolengo, se Maria zjevila jako “královská,  líbezná Paní” a od onoho dne vstoupilo poutní místo Naší Paní od posvátného pramene do srdcí Lombarďanů.” - Řekl při návštěvě Caravaggia v roce 1992 papež Jan Pavel II. 

(job)

1. května 2020, 13:51