Otec Aquilino: Kapucín po boku umírajících v Bergamu

Život bergamské kliniky s 900 lůžky se v posledních dnech zcela soustředí na službu lidem s těžkým průběhem infekcí způsobených koronavirem. Čtyřiaosmdesátiletý otec Aquilino, který v posledních šesti letech slouží jako jeden z nemocničních kaplanů, vypráví o největším dramatu těchto dní: osamělosti umírajících: 

“Nikdy bych si neuměl představit, že se dožiji okamžiků takto dramatických. Ve chvíli odchodu na věčnost je lidská blízkost zcela zásadní. Nemocní s koronavirem však umírají sami. Nemoc zakazuje přítomnost někoho z rodiny, kdo by mohl odcházejícího uchopit za ruku. Jeden z lékařů přiznal, že nejsmutnější je pohled na nemocného, který je v posledním tažení a zůstává sám, bez přátel a bez pohlazení od blízkého člověka.”

S dojetím vzpomíná otec Aquilino na nedávný telefonát, kterým oznamoval jedné ženě smrt manžela, s nímž se nemohla přijít rozloučit. “Společně jsme se modlili i plakali,” dodává. A s jistou trpkostí vysvětluje, že nemohou být vždycky u umírajících, ale nakolik je jim to umožněno, oblékají pláště, roušky a rukavice a jdou. Františkánská komunita je oporou také pro lékaře a zdravotníky:

“Práce zdravotnického personálu je obdivuhodná. Jsou pod neustálým tlakem. Zdravotníci mne prosí o modlitby, aby dokázali pracovat s pokojem v srdci. Nákaza jim hrozí každý den. Stále se modlím za ně a za jejich rodiny: Pane, pomoc těmto hrdinům, aby byli chráněni před nákazou.”

Říká italský kapucín, otec Aquilino Apassiti, sloužící v bergamské Nemocnici sv. Jana XXIII.

(job)