Hledejte

Vatican News
Tábor na ostrově Lesbos Tábor na ostrově Lesbos 

S athénským arcibiskupem o chudé řecké církvi mezi chudými (a migranty)

„Za posledních třicet let vzrostl počet katolíků čtyřnásobně a při mších se mluví albánsky, polsky a filipínsky. Nynější „noví věřící“ pocházejí z Afriky, protože na člunech připlouvají také katolíci“, říká athénský arcibiskup Sevastianos Rossolatos, který se v únoru příštího roku zúčastní v italském Bari setkání středomořských biskupů, v jehož závěru vystoupí papež František.

Pokud se chcete seznámit s řeckou katolickou církví, stačí strávit víkend s arcibiskupem Rossolatem, poznamenává athénský korespondent deníku italských biskupů (Avvenire,1.12.2019). Najezdíte s ním 750 km po diecézi, která pokrývá polovinu kontinentálního Řecka. Nejprve mše svatá s albánskou komunitou v Aigio, poté dvojí bohoslužba v Patrasu, zastávka v peloponéské Kalamatě, kde skupinka tamních 150 katolíků pochází z 21 zemí, a nakonec zpět do athénské katedrály, kterou už zaplnili Filipínci. „Jsme skutečně univerzální církev“, žertuje pětasedmdesátiletý biskup, který od roku 2016 předsedá řecké biskupské konferenci. „Rodilí Řekové jsou v menšině, naprostou většinu našich dvou set tisíc věřících (z 11 milionů obyvatel) tvoří migranti. Jejich první příliv se datuje rokem 1985. Po pádu komunistických režimů přišly desítky tisíc katolíků, převážně z Polska, později z Albánie, Rumunska a Ukrajiny. V nedávné době vinou blízkovýchodního napětí došlo též na Syřany a Libanonce, ale nechybějí ani Filipínci, Indové, Srílančané. V poslední době naši „noví“ katolíci pocházejí ze subsaharské Afriky. V uprchlických táborech jsou mnohdy diskriminováni – křížek na krku může být velký problém – a proto se je Charita snaží chránit a co nejrychleji ubytovat mimo tábor. Na ostrovech Sámos a Lesbos, kde do našich kostelů chodívalo pár desítek lidí, je dnes plno“, vysvětluje athénský arcibiskup.

Řecká církev pomáhá, ačkoli sama neoplývá přílišnými prostředky. Teprve před třemi lety – po třicetiletém úsilí – získala právní subjektivitu. Dnes čelí výraznému odlivu zejména mladých katolíků, kteří zemi opouštějí kvůli vysoké nezaměstnanosti a více než padesátiprocentnímu danění příjmů. Více než půl milionu mladých Řeků, kteří opustili svou vlast, nahradilo pouze vloni 66 tisíc migrantů (oproti 10 500, přijatých Itálií).

Řecká církev se rovněž potýká s nedostatkem kněží (z poloviny cizí národnosti) a leckdy napjatými vztahy s většinovým pravoslavím: „V Řecku se jen s námahou mluví o ekumenismu. Převažuje mentalita, v níž se snoubí strach z katolíků a pohrdání. Ekumenismus se zobrazuje jako šelma z Apokalypsy a trvá názor, že svátosti přijaté ve „schizmatické“ katolické církvi nejsou platné. Je třeba poznamenat, že řečtí pravoslavní biskupové před třemi lety požádali, aby se slovo „církev“ neužívalo v souvislosti s ostatními (nepravoslavnými) křesťany“, přibližuje arcibiskup Rossolatos. Nicméně, jak dodává, občas se objeví i světlejší stránky, většinou na úrovni osobních kontaktů: „Tři pravoslavní biskupové poskytli své kostely místním katolíkům na nedělní bohoslužby, ačkoli jim nedovolují slavit na pravoslavném oltáři. Na ostrovech, kde jsou katolíci více zastoupeni, dochází stále častěji ke smíšeným manželstvím, což přispívá k pokojnějšímu soužití“, uvedl mimo jiné athénský arcibiskup v obsáhlém rozhovoru pro italský deník.

(jag)

27. prosince 2019, 14:13