Cerca

Vatican News
Ilustrační foto Ilustrační foto 

Arcibiskup Hoser: Kristus středem lidové zbožnosti v Medžugorje

Polský arcibiskup Henryk Hoser, kterého papež František 31. května jmenoval apoštolským vizitátorem ve farnosti Medžugorje, v neděli v sedm hodin večer zahájil své poslání při mši svaté v kostele sv. Jáchyma. Za přítomnosti mnoha místních věřících a poutníků s ním koncelebrovali apoštolský nuncius v Bosně a Hercegovině, mons. Luigi Pezzuto, biskup severoitalské diecéze Alessandria, mons. Guido Gallese, a provinciál františkánů, o. Miljenko Steko.

„Papež František mne vyslal do Medžugorje, protože toto farní společenství a věřící, kteří se sem vydávají na pouť, vyžadují stálé a plynulé duchovní doprovázení“, uvedl mons. Hoser v kázání, ve kterém vyšel z prvního nedělního liturgického čtení a zejména slov proroka Jeremiáše: „Běda pastýřům, kteří ničí a rozptylují stádo, které pasu“ (Jer 23,1). „Svatý otec“, řekl apoštolský administrátor, „bere za svou tuto prorokovu výpověď a vysílá nás tam, kde žijí lidé a kde se věřící shromažďují, aby hledali světlo spásy.“ V souvislosti s nedělním evangeliem (Mk 6,30-34) pak polský arcibiskup poznamenal, že Pán v něm vystupuje jako nedostižný vzor každého misionáře, neboť projevuje soucit vůči mnoha lidem, kteří za ním jdou jako ovce bez pastýře.

Do Medžugorje přicházejí mnozí „vzdálení“

Apoštolský administrátor poté komentoval tvrzení sv. Pavla (Ef 2,13-18): „vy, kteří jste kdysi byli vzdáleni, stali jste se blízkými Kristovou krví (...) Jen on přišel a zvěstoval pokoj vám, kteří jste byli daleko, i těm, kteří byli blízko“. Do Medžugorje přicházejí poutníci ze zhruba osmdesáti zemí světa, tudíž z veliké dálky, připomenul mons. Hoser, a překonání mnoha kilometrů předpokládá rozhodnou a pevnou motivaci. Pojem „vzdálení“ ovšem znamená i něco jiného, a sice existenční situaci, v níž se mnozí lidé oddálili do Boha, Krista a církve, a tím také od světla, poskytujícího smysl, orientaci a důstojný cíl jejich životům.

Věřící z Medžugorje byli po sedmatřicet let svědky četných událostí

Mise apoštolského administrátora se ovšem týká rovněž blízkých – a také o nich je lze mluvit v dvojím smyslu, pokračoval polský arcibiskup. Jejich blízkost je dána generačním sepětím s medžugorským krajem, farností a očitým svědectvím mnoha událostí, které se zde už po 37 let odehrávají. Za blízké ovšem můžeme označit také všechny věřící, kteří horlivostí a zápalem své víry vstupují do důvěrného vztahu k Pánu a uznávají jej za Zmrtvýchvstalého a Milosrdného.

Medžugorský kult je kristocentrický

V tomto bodě kázání si mons. Hoser položil zásadní otázku: proč se do Medžugorje každoročně vydává tolik lidí? Nabízí se následující odpověď: Přicházejí sem, aby potkali Boha, Krista a Jeho Matku; aby našli stezku vedoucí ke šťastnému životu v Otcově a Matčině domově; a konečně aby objevili mariánskou cestu jako tu nejjistější a nejbezpečnější. Mariánská zbožnost, která se zde již léta slaví, je „důležitou částí posvátného kultu, ve kterém splývá nejvyšší moudrost s vrcholem náboženství; tento kult je proto prvořadou povinností Božího lidu“, zdůraznil apoštolský administrátor slovy Pavla VI. (Marialis Cultus,1). Jak upřesnil, jde skutečně o kristocentrický kult, neboť „má svůj původ a svoji účinnost v Kristu, v Kristu dosahuje svého naplnění a skrze Krista vede v Duchu k Otci“ (tamtéž).

Medžugorská zbožnost v mezích zdravé a pravověrné nauky

Arcibiskup Hoser citoval z Dogmatické konstituce druhého Vatikánského koncilu o církvi, podle níž

se „různé formy oddané úcty Boží rodičce, které církev schválila v mezích zdravé a pravověrné nauky podle poměrů dobových a místních“, mají rozvíjet v harmonické podřízenosti úctě, která se projevuje Kristu a v níž nacházejí svůj přirozený a nezbytný opěrný bod (Lumen gentium, 66). „Není zbytečné se k tomu znovu vrátit“, dodal papežský vyslanec, „aby se tak rozptýlily některé pochybnosti, a hlavně, aby se napomáhalo růstu zbožnosti vzhledem k blahoslavené Panně Marii. Tato zbožnost má svůj původ v Božím slově a uskutečňuje se v Kristově Duchu“ (Marialis Cultus,1). „Přesně taková je lidová zbožnost v Medžugorje“, vyzdvihl polský arcibiskup: „V jejím středu stojí mše svatá, adorace Nejsvětější svátosti a hromadné přistupování ke svátosti pokání, doprovázené dalšími formami zbožnosti, jakými jsou růženec a křížová cesta, díky kterým se vyhladily kdysi drsné kameny místních stezek“.

Medžugorje jako kairos a posvátný prostor

Poutníci zasvěcují svůj čas, aby byli přítomni v medžugorském prostoru, kázal dále arcibiskup Hoser. Svatý papež Jan Pavel II. v souvislosti s tím prohlásil, že stejně jako se čas vyznačuje zvláštními okamžiky milosti, kairoì, může být analogicky prostor poznamenán výjimečným spásonosným zásahem Boha. Tato intuice se vyskytuje ve všech náboženstvích, ve kterých nalézáme nejenom posvátná údobí, nýbrž také posvátné prostory, kde se setkání s božským zakouší intenzivněji, než k tomu běžně dochází ve vesmírné nekonečnosti (srov. List o pouti, 30.6.1999), napsal polský papež v listě na začátku Velkého jubilea. Medžugorje nám tak poskytuje čas a prostor boží milosti, vyvodil z jeho slov arcibiskup Hoser, a to na přímluvu blahoslavené Panny Marie, Matky Boží a Matky církve, která je zde uctívána jako Královna míru, jak ji známe z Loretánských litanií.

Maria, Královna míru

Je pravdou, že svět silně potřebuje mír – pokoj v srdci každého člověka, pokoj v rodinách, sociální smír a mír mezi národy, po kterém tolik lidí touží, a to zejména v této zemi, těžce zkoušené válkou. Podporovat mír znamená budovat společnost založenou na lásce, společenství, bratrství, spravedlnosti, a v důsledku toho na pokoji a svobodě. Kéž nás přitom chrání Matka knížete pokoje, která je naší Královnou a Matkou, zakončil apoštolský administrátor farnosti Medžugorje, mons. Henryk Hoser, v neděli večer svou první homilii v novém úřadě.

(jag)

23. července 2018, 13:38