Hľadaj

Panna Mária pútnikov Panna Mária pútnikov 

Z turistu pútnikom (3): Panna Mária pútnikov v kostole sv. Augustína

Prinášame pokračovanie rubriky Z turistu pútnikom, ktorú pripravila Johana Bronková z teologicko-pastoračného oddelenia Dikastéria pre komunikáciu.
Z turistu pútnikom (3): Madona pútnikov v kostole sv. Augustína

Dobře připravený turista, vybavený slušným průvodcem, se dozví, že má z Via della Ripeta odbočit do malé boční uličky a prohlédnout si kostel ukrytý v nenápadné proluce. Je to místo, na které dnes narazíte spíše náhodou, když se procházíte v oblasti mezi Piazza Navona a Panteonem. Kdysi však bylo poutnickým magnetem a malá, dnes zanedbaná ulička vedla směrem k Via dei Coronari, na trasu vedoucí k bazilice svatého Petra. Potkali byste tu hloučky těch, kdo na svých poutních cestách zkoumali každý kámen Věčného město, s jeho dávnou historií.

Tak jako nás dnešní turistické průvodce informují, kde najít nejlepší pizzu nebo zmrzlinu, kdysi upozorňovali na jiné věci, na hroby světců. A jedny z nejvzácnějších relikvií se skrývaly právě uvnitř tohoto velkolepého chrámu postaveného v roce 1483 za papeže Sixta IV. Řeč je o kostele Sant‘Agostino.

Skvělá sakrální stavba zasvěcená sv. Augustinovi vznikla v době renesance. Trojlodí s vysokým klenutým stropem doplňují po stranách půlkruhové boční kaple vtažené už do obdélného půdorysu chrámu, jak se stane pravidlem o pár desetiletí později.  Jakmile byla stavba dokončena, nechal do ní papež přenést ostatky svaté Moniky, matky svatého Augustina, uctívané také jako patronka matek problémových adolescentů. Když turista vstoupí do kostela, ohromí ho množství slavných jmen, s ním spojených. Za všechny zmiňme Raffaellovy fresky a Caravaggiův obraz v postranní kapli kousek od vchodu.

Obraz přitahující turisty vyhledávající díla – nebo skandály – tohoto enfant terrible evropské malby, upoutá na první pohled svým dramatickým světlem a drsným realismem.

Caravaggio byl vyzván, aby vytvořil Madonu poutníků pro kapli Cavaletti v kostele sv. Augustina v roce 1602. Byla to skvělá zakázka pro kostel, v němž si poutníci doslova podávali dveře, aby se mohli pomodlit nejen u hrobu svaté Moniky, ale také u Madony del Parto, hned vedle vstupu, Madony bdící nad bezpečným porodem. 

Pozornost ihned přitáhnou čtyři postavy na plátně. Obraz v první kapli vlevo je tím, co poutník spatří hned jak překročí práh kostela. Co ho však přivítá, v tomto velkolepě vyzdobeném chrámu? Pohled na bosé nohy, špinavé od prachu cesty. Trochu šokující, ne? A jak zrak stoupá, příliš se to nelepší: narazí na hořčicovou barvu kalhot, které také zrovna čistotou nesvítí.

Je to snad projev neúcty? Tropí si snad Caravaggio žerty na účet poutníků? Ne! Ukazuje nám tělesné schránky znavených a ušlých poutníků, kteří často putovali bosí. Jejich špinavé nohy jsou obrazem kajícných duší. Poklekli před vchodem do chrámu a linie zprudka nasvícených poutnických holí, jako by oddělila znavená těla od jejich proměněných tváří. Pohlédněte na úsměv ženy. Pohlédněte na doširoka rozevřené oči muže, jak dramaticky na ně dopadá světlo! Na co tak upřeně hledí? Dozajista nepřišli obdivovat krásy kostelní stavby. Barva se loupe ze zdi, travertinový portál je otlučený. Spatřili něco jedinečného, jejich očím se zjevila Maria s dítětem.

Podívejme se tedy na tuto postavu, která se může jevit jako kterákoli žena s dítětem v náručí. Všimněte si jejích nohou! Je naprosto jisté, že v takové pozici, na špičkách, a navíc s překříženýma nohama není možné udržet tak velké dítě. Caravaggio zachycuje zázračné vidění: Panna Maria v hedvábí a sametu, letmo se dotýkající země špičkami prstů, přináší své dítě pro tyto poutníky, přináší ho, aby ho viděli. Objevuje se v bráně, za kterou se otvírá prostor chrámu, připraveného pro nás. My, ať už přicházíme jako turisté nebo poutníci, jsme do tohoto prostoru zváni.

Pro nás však tvář Krista – dítěte zatím zůstává poněkud ve stínu. Plnost vidění mají jen poutníci, kteří snášeli tíži dne na daleké cestě. My, kteří přicházíme jako turisté, vidíme jen vábivý záblesk jeho tváře.

I my však jsme zváni, především do přítomnosti Jeho Matky, jejíž ostře osvětlená tvář skloněná dolů upoutává pohled.

Jsme pozváni, abychom se z turisty proměnili v poutníka, abychom se i my mohli těšit z jasu Kristovy tváře.

 

Ďakujeme, že ste si prečítali tento článok. Ak chcete byť informovaní o novinkách, prihláste sa na odber noviniek kliknutím sem.

13 januára 2025, 14:47