Papež: Duch dává odvahu i jednotu
Drazí bratři a sestry, dobrý den!
Skutky apoštolů (srov. 2,1-11) vypráví o tom, co se stalo v Jeruzalémě padesát dní po Ježíšových Velikonocích. Učedníci byli shromážděni ve Večeřadle a s nimi byla Panna Maria. Zmrtvýchvstalý Pán jim řekl, aby zůstali ve městě, dokud nedostanou dar Ducha z výsosti. To se projevilo "řevem", který se náhle ozval z nebe, jako "prudký vítr", který naplnil dům, kde byli (srov. v. 2). Jedná se tedy o skutečnou, ale i symbolickou zkušenost. Událost, která se stala, ale která také nese symbolický význam pro celý život.
Tato zkušenost ukazuje, že Duch svatý je jako silný a svobodný vítr, dává nám sílu a svobodu. Je to silný a svobodný vítr. Nelze ho kontrolovat, zastavit ani měřit, ani předvídat jeho směr. Nenechává se usměrňovat našimi lidskými potřebami, schématy a předsudky. To my se pokoušíme věci vždy usměrňovat. Duch vychází z Boha Otce a jeho Syna Ježíše Krista a vchází do církve - do každého z nás - a oživuje naši mysl a srdce. Jak říká Vyznání víry: "On je Pán a dárce života". Vládne, protože je Bůh, a dává život.
V den Letnic byli Ježíšovi učedníci stále dezorientovaní a vystrašení. Ještě neměli odvahu vyjít ven. I my někdy raději zůstáváme v ochranných zdech svého prostředí. Pán však ví, jak nás oslovit a otevřít dveře našich srdcí. Sešle nám Ducha svatého, který nás obklopí a překoná všechny naše váhavosti, prolomí naši obranu a rozbije naše falešné jistoty. Duch nás činí novým stvořením, stejně jako to tehdy udělal s apoštoly. Činí z nás nové stvoření.
Po přijetí Ducha svatého už nebyli takoví jako předtím. Změnilo je to. Vyšli beze strachu a začali kázat, že Ježíš vstal z mrtvých, že je Pán, a to tak, že jim každý rozuměl ve svém jazyce. Protože Duch je univerzální, nezbavuje nás kulturních rozdílů, rozdílů v myšlení, ne, je pro všechny, ale každý mu rozumí ve své vlastní kultuře, ve svém vlastním jazyce. Duch mění srdce, rozšiřuje pohled učedníků. Díky tomu jsou schopni komunikovat se všemi velkými Božími díly bez omezení, překračovat kulturní a náboženské hranice, v nichž byli zvyklí myslet a žít. Umožňuje apoštolům oslovit druhé s ohledem na jejich možnosti naslouchání a porozumění, a to v kultuře a jazyce každého z nich (v. 5-11). Jinými slovy, Duch svatý dává různým lidem možnost komunikovat a uskutečňuje tak jednotu a univerzalitu církve.
A dnes nám tolik ukazuje tuto pravdu, tuto skutečnost Ducha svatého, kdy v církvi existují malé skupinky, které se vždy snaží rozdělit, oddělit se od ostatních. To není Duch Boží. Duch Boží je harmonie, je jednota, sjednocuje rozdíly. Jeden dobrý kardinál, který byl janovským arcibiskupem, říkával, že církev je jako řeka: důležité je zůstat uvnitř; když zůstaneš trochu na té nebo trochu na druhé straně, nevadí, Duch svatý vytváří jednotu. Použil obraz řeky. Důležité je být uvnitř v jednotě Ducha a nehledět na maličkosti, že jste trochu na té či trochu na oné straně, že se modlíte tak nebo onak... To není od Boha. Církev je pro všechny, pro každého, jak ukázal Duch svatý v den Letnic.
Prosme dnes Pannu Marii, Matku církve, o přímluvu, aby Duch svatý sestoupil v hojnosti, naplnil srdce věřících a v každém zažehl oheň své lásky.
Přeložil Petr Vacík
