Kardinál Parolin: Papežova cesta do Afriky podpoří smíření

Massimiliano Menichetti

Afrika očekává papeže, který nikdy nepřestal toužit po návštěvě dvou zemí sužovaných konflikty a vykořisťováním, Konžské demokratické republiky a Jižního Súdánu. Na 40. mezinárodní cestě bude František od 31. ledna do 5. února přinášet Boží slovo, naději na mír a dialog. Cesty, která bude mít v Jižním Súdánu silný ekumenický podtext, se totiž spolu s Petrovým nástupcem zúčastní také arcibiskup z Canterbury, Justin Welby, a moderátor generálního shromáždění Skotské církve, Iain Greenshields. Půjde o "ekumenismus svědectví", vyzdvihuje státní sekretář kardinál Pietro Parolin a upřesňuje, že tato návštěva se bude pohybovat ve dvou liniích: blízkosti církvím a místním komunitám, které jsou "živé a aktivní", a v linii "sociálně-politické", která doufá ve smíření v obou republikách, které z různých důvodů prožívají drama milionů uprchlíků, guerillových válek, etnických a politických napětí.

Vaše Eminence, papež se chystá na cestu do Konžské demokratické republiky a Jižního Súdánu. Vytoužená návštěva, odložená loni v červenci kvůli bolestem kolena. Jaká touha je ve Františkově srdci?

Jako na každé apoštolské cestě si Svatý otec přeje být především nablízku, setkat se s církví a místním obyvatelstvem. Řekl bych, že při této návštěvě je tato touha obzvlášť intenzivní, protože jde o dlouho očekávanou cestu, kterou papež musel odložit kvůli problémům s kolenem, a protože jde o dvě země, které se nacházejí ve zvlášť obtížné situaci kvůli probíhajícím konfliktům: papež tam tedy jede jako pastýř, který se setkává s Božím lidem, a zároveň také jako poutník pokoje a smíření.

Jedná se o dvě země s mimořádnými zdroji, které jsou však drceny konflikty a násilím, jež neberou konce: jaký význam má tato cesta?

Řekl bych, že tu existují dva aspekty: je tu pastorační aspekt, blízkost k místním církvím a k těmto komunitám, které jsou živými, aktivními komunitami, a pak je tu sociálně-politický aspekt, a z tohoto hlediska se očekává, že přítomnost Svatého otce, jeho slovo, jeho svědectví, může pomoci podpořit zastavení probíhajícího násilí a posílit probíhající procesy míru a smíření.

První zastávkou bude Konžská demokratická republika, kde se papež František setká také s oběťmi násilí z východu této země. Může tato návštěva pomoci zahojit rány v lidských srdcích?

Doufejme, že ano, protože se jedná o opravdu velmi hluboké rány. Jedná se o vleklou situaci: násilí, opozice a konflikt. Proto je setkání papeže s oběťmi této situace velmi významným gestem, které je jistě potěší. Domnívám se, že prvním aspektem a prvním rozměrem tohoto setkání je právě aspekt útěchy těchto obyvatel, kteří utrpěli četná úmrtí, byli nuceni k útěku... Dalším aspektem je povzbuzení, aby neztráceli víru, naději, nepodléhali pomstě, neumocňovali rozdělení, které tu je, a měli za cíl mír. Proto se papež s těmito oběťmi setkává: kvůli společenství a bratrství.

Z Konga se Svatý otec přesune do Jižního Súdánu. V roce 2019 papež František políbil nohy jihosúdánským vůdcům, aby je poprosil o mír. Jakou roli může náboženství hrát při stabilizaci této země?

Jihosúdánské křesťanské církve, jak jsem se mohl přesvědčit i já, pracují ve službách všech obyvatel, kam často nedosáhne ani stát a někdy ani mezinárodní agentury. Proto se těší důvěře a autoritě obyvatelstva, což jim umožňuje hrát významnou roli ve složitém mezinárodním dialogu. Když jsem byl v Jižním Súdánu, sám prezident mi připomněl gesto, které mu papež učinil a které se ho hluboce dotklo: můžeme říci, že to bylo prorocké gesto. A je to gesto, které zavazuje: domnívám se, že skutečně zavazuje státní představitele, aby podnikli konkrétní kroky na cestě k míru. Doufáme, že tato cesta dodá tomuto výjimečnému okamžiku kontinuitu a podnítí je k tomu, aby učinili konkrétní rozhodnutí, aby přijali velmi praktická rozhodnutí, aby mírový proces mohl dosáhnout svého cíle.

Papež navštíví Jižní Súdán společně s arcibiskupem z Canterbury a moderátorem Skotské církve. Je to tedy také cesta se silnou ekumenickou hodnotou...

Ano. Přítomnost tří náboženských představitelů, papeže, arcibiskupa z Canterbury a moderátora generálního shromáždění skotské církve, je velmi významným projevem ekumenismu, ba dokonce bych to nazval ekumenismem plynoucím ze svědectví. Přitom právě skutečnost, že se tito tři lidé setkávají, je znamením, že je možné najít způsoby společenství i mimo rozdíly nebo navzdory rozdílům. A pak zde existuje společné úsilí náboženských skupin přítomných v této zemi, které se snaží být svědky evangelia a šiřiteli míru. Proto to bude velmi významná cesta právě díky těmto třem hlasům.

Papežova přítomnost v těchto afrických zemích je tedy velmi očekávaná. Jak jste připomněl, sám jste nedávno navštívil místa, která František uvidí, kde se mísí naděje a chudoba, dramatická současnost a naděje v budoucnost. Jak lze tento scénář změnit?

Je to pomalá změna, která vyžaduje odhodlání a soustředění úsilí všech. Jednotlivé země se budou muset pokusit vytvořit politiku, která bude skutečně založena na spravedlnosti a míru. A pak mezinárodní společenství, které musí spolupracovat s politickými vůdci jednotlivých zemí: podporovat země v tomto citlivém období a doprovázet je na cestě k úplnému dosažení jejich sociálního, hospodářského a institucionálního rozvoje. A v této souvislosti je třeba zmínit také úlohu církví, jak jsem již zmínil, zejména v charitativní, vzdělávací a zdravotnické oblasti.

Jaké je vaše osobní přání pro tyto národy, které jste potkal a navštívil, a obecněji pro Afriku?

Jsem velmi rád, že mohu papeže na této návštěvě doprovázet, právě proto, že jsem v červenci podnikl stejnou cestu, abych tamním lidem řekl, aby se nedali odradit, že papež přijede... Tamní lidé toto poselství pochopili a nyní jsou plni radosti, že mohou papeže přivítat a být s ním. Věřím, že je naděje, že toto setkání s papežem a poté v Jižním Súdánu také s ostatními náboženskými představiteli může znamenat bod obratu v často tragických událostech v těchto zemích a může udržet dobrou vůli všech: věřím, že je skutečně zapotřebí obnovit úsilí všech. Pokud bude existovat toto úsilí, bude možné dostat země ze současných konfliktních situací, bude možné zajistit spravedlivý rozvoj všech obyvatel a nasměrovat tyto země na cestu k lepší budoucnosti.