Olympiáda: to nejlepší teprve přijde

Giampaolo Mattei (Osservatore Romano)

Popravdě řečeno, olympijské hry v Tokiu neskončily v neděli 8. srpna. Následuje dvoutýdenní technická pauza (něco jako mezi prvním a druhým poločasem fotbalového zápasu) a v úterý 24. srpna budou pokračovat paralympijské hry. Právě tato řecká předpona - para - dává jasně najevo, že "jde o totéž", jen jinak modulované. Rozhodně však nejde o "hypo" olympiádu se soutěžemi a sportovci ve druhé lize. Naopak... to nejlepší teprve přijde.

Proto také tokijské hry skončí až v neděli 5. září, kdy skončí paralympiáda. Štafeta pak bude předána Pekingu, který bude zimní olympijské a paralympijské hry hostit od 4. února 2022.

V neděli vyvrcholila "první část" her maratonem: symbolickým závodem, naléhavou metaforou života každého z nás. Je to však také "provokativní" znamení: jsou to totiž vždy sportovci z takzvaného "třetího světa", kteří jako první protnou cílovou pásku - a převrací tak ekonomická měřítka a klasifikaci HDP. Keňan Eliud Kipchoge opět vyhrál olympijský maraton v čase 2h08'38": přesně tak dlouho se modlila jeho matka Janet, která se jako při každém vítězství svého syna vydala na mši do kostela ve své vesnici Kapsisiwa, aby "poděkovala Bohu".

V závodě únavy vítězí Afričané, i když nosí dres země, která je přivítala. Na olympijské trati v Tokiu se v sobotu konal další... "uvítací ceremoniál", doplněný sportovním "certifikátem". Když keňský mistr světa Timothy Cheruiyot prohrál sprint na 1500 metrů s Norem Jakobem Ingebrigstenem, hned po doběhu ho prohlásil za „čestného Afričana“ a osobně mu na zápěstí navlékl náramek v keňských barvách. Jedním slovem ho adoptoval: v závodech silný jih světa otevírá náruč a "přijímá" do ní sever.

Olympijské hry jsou příběhy žen a mužů, kteří dnes nemohou zastavit "třetí světovou válku, která probíhá po kouscích", ale naznačují možnost bratrštějšího lidství. Papež František 29. května řekl svému týmu Athletica Vaticana, že "vše, co se týká člověka, je v srdci církve". Proto je velmi důležité, že Mezinárodní olympijský výbor ve spolupráci s Papežskou radou pro kulturu přidal do olympijského hesla latinské slovo Communiter ("Společně"). A hned dva atleti - Mutaz Ezza Barshim z Kataru a Gianmarco Tamberi z Itálie - se rozhodli sdílet zlatou medaili ve skoku do výšky, čímž ignorovali ty, kteří trvali na jednom vítězi. Kultura vítězství za každou cenu se dá změnit a lze pak vítězit společně. Vskutku Communiter.

L'Osservatore Romano v pondělí zveřejnil detailní článek s několika olympijskými příběhy a především s profilem týmu uprchlíků. V Tokiu by mohla být také Saamiya Yusuf Omar. Na hrách v Pekingu v roce 2008 běžela 17letá Saamiya za rodné Somálsko a v běhu na 200 metrů skončila poslední. Saamiya doufala, že se jí podaří zopakovat olympijskou zkušenost v Londýně v roce 2012, ale zahynula u pobřeží Lampedusy při ztroskotání lodi, do které jako mladá žena vložila svůj sen. I v Londýně by pravděpodobně skončila poslední. Nebo možná předposlední. Ale první v žebříčku těch, kteří umí doufat navzdory veškeré naději.

(VNS/OR)