Za hradbami Vatikánu – úřady Svatého stolce se představují
Svatý stolec tvoří řada institucí, které slouží papežovu poslání a podporují je. Jejich dějiny, cíle a “misijní rozpočet” popisuje náš nový rozhlasový seriál nazvaný “Za hradbami Vatikánu”. Jednotlivá vatikánská dikasteria v něm přibližují jejich nejvyšší představitelé – prefekti či předsedové (kardinálové, biskupové i laici). O vatikánské knihovně a archivu dnes hovoří kard. José Tolentino de Mendonça, archivář a bibliotekář Svaté římské církve.
Ticho, které se stává pamětí, pokladnice vědění, touha po nekonečnu. Tím vším dýchá Vatikánská apoštolská knihovna a stejnojmenný archiv – dvě instituce, které dnes hledí do budoucnosti, nebrání se novým technologiím, avšak zároveň respektují starobylé svědectví církevní tradice. Kupříkladu v knihovně „není katolicita čímsi abstraktním, protože její svazky pojímají vše, co je lidské“, vysvětluje kardinál José Tolentino de Mendonça. Do roku 1600 a pontifikátu papeže Pavla V. spadá oddělení knihovny, instituce věnované konzervaci a bádání, a archivu, jehož činností je „intelektuální milosrdná láska“, neboť sdílí své bohatství s vědci z celého světa.
Jaký osobitý přínos archiv s knihovnou v průběhu staletí poskytovaly a dosud poskytují k poslání Svatého stolce a Petrova nástupce?
„Začnu obrazem, který se mi vryl do mysli, když jsem mnohdy v těchto letech provázel badatele vatikánským archivem a knihovnou. Když vstupují do jejich prostor a obdivují rozsah i kvalitu dědictví, které se zde uchovává, nedostává se jim slov. Jejich mlčení bych nenazval pouhým tichem – podobá se totiž onomu chvění, které v Pascalovi vyvolávala myšlenka na nekonečno. Chceme-li pochopit poslání a povolání těchto staletých institucí, bude nejsprávnější, když se zaměříme na ústřední postavení paměti v životě církve, která své bytí zakládá na dějinné a svátostné památce Ježíšových gest a slov. Životodárnost církve se násobí živým vědomím paměti, která v ní pulsuje a zajišťuje jí nepřetržitou souvislost. Knihovna a archiv jsou protilékem na zapomnění.
Jedním ze základních úkolů Apoštolské knihovny je uchovávání nejstarších svědectví z rukopisné tradice Písma svatého. Již to by postačovalo k tomu, abychom ji považovali za srdce církve. Jak ale připomněl papež František, v papežské knihovně se stékají dvě veliké řeky – slovo Boží a slovo lidské. Zblízka se zde dotýkáme toho, co znamená katolicita, která není nic abstraktního. Petrovi nástupci ji prožívali jako všezahrnující objetí všeho lidského tím, že doceňovali všechny kultury a formy vyjádření. Tak se postupně budovala tato velkolepá zásobárna lidského myšlení, která protíná všechna staletí, od starověku do přítomnosti. Tutéž univerzalitu zrcadlí dokumenty Apoštolského archivu, které jsou jakýmsi pokračováním knihy Skutků apoštolů, protože vyprávějí o křesťanství v průběhu času a o tom, jak Duch svatý vede církev. Je tedy zřejmé, jak řekl Benedikt XVI., že Apoštolské knihovna i archiv jsou nedílnou součástí oněch nástrojů, které jsou nezbytné k výkonu petrovské služby a řízení církve.“
Také vatikánskou knihovnu a archiv dnes silně poznamenala světová pandemická krize, která se dotkla především vztahu s badateli a vědeckou komunitou. Jak se s touto situací vyrovnáváte a jaká opatření jste přijali, abyste zaručili bezpečnost, aniž byste ohrozili badatelskou práci?
„Archiv a knihovna učinily vše, co bylo možné, aby zmírnily dopad této velice vážné sanitární krize. Popravdě řečeno jsme vlastně nikdy nezavřeli, ačkoli jsme po několik měsíců nemohli přijímat vědce k prezenčnímu studiu. Náš personál nadále pracoval z domova a vedení obou institucí spolu s malou skupinou spolupracovníků nadále docházelo do jejich sídla na vatikánském nádvoří Belvedere. Tak jsme vyhověli požadavkům všech lidí, kteří se osobně nemohli dostavit, ale žádali nás o informace anebo kopie materiálu. Jakmile to bylo možné, patřili jsme k prvním, kteří opětovně otevřeli své prostory badatelům, i díky tomu, že jsme částečně zredukovali tradiční letní uzávěrku. Samozřejmě vzhledem k tomu, abychom nyní dostáli všem zdravotnickým pravidlům, můžeme povolit vstup menšímu počtu badatelů. V každém případě vědci v široké míře uznali naše úsilí a vysoce kvalifikovanou službu, kterou Svatý stolec poskytuje mezinárodní vědecké komunitě.“
Technologická inovace představuje pro vaše instituce výzvu, která si žádá ustavičnou modernizaci, abyste udrželi krok s dobou. Jakou budoucnost si představujete pro archiv a knihovnu, které vznikly k uchování minulého svědectví?
„Jak často říká papež František, nežijeme jenom v epoše změn, ale prožíváme epochální změnu. Je to pravda: ocitli jsme se vprostřed epochální změny nesmírného dosahu, která se zajisté nezvratně podepíše na chodu knihoven a archivů. Jednu pozitivní věc ale již dnes víme – a sice že budoucí společnosti si stále více budou cenit poznání. To znamená, že dědictví, které zastupujeme, se stane povinnou součástí budoucnosti. V tuto chvíli ovšem zůstává otevřeno mnoho otázek, kupříkladu jak se budou nové formy lidské komunikace uchovávat a jaký tvar dostane lidské poznání. Je iluzorní domnívat se, že skok z analogického do digitálního světa se uskuteční jedním kliknutím myši. Bude to naopak vyžadovat dlouhou cestu a spolupráci. Držet krok s dobou ale není volitelná opce, nýbrž povinnost. Svatý stolec v ní nikdy nepolevil a již víc než jedno desetiletí buduje virtuální knihovnu kromě již existující materiální. Do dneška jsme zpřístupnili dvacet procent rukopisů, které naše knihovna vlastní, a máme v úmyslu pokračovat. Toto obrovské úsilí zcela jistě svědčí o lásce Svatého stolce ke kultuře jako nástroji k lidskému rozvoji a zachování míru. Potřebujeme ale, aby nás v tom podporovali všichni křesťané a lidé dobré vůle, kteří si uvědomují význam kultury. Totéž platí pro Apoštolský archiv, v kterém pokračují významné digitalizační projekty, jak dokumentů, tak inventářů. Na výzvy budoucnosti tedy reagujeme zodpovědně.“
Uzavírá kard. José Tolentino de Mendonça, archivář a bibliotekář Svaté římské církve.
(jag)
