Vatican News
Ilustrační foto Ilustrační foto  (REUTERS)

O. Ardura: Robert Schuman čerpal inspiraci k politické činnosti ze své víry

Mezi dekrety Kongregace pro svatořečení, které schválil na konci minulého týdne papež František, se jeden týkal heroických ctností jednoho z Otců novodobé Evropy, Roberta Schumana. Věřil, že křesťanské kořeny Evropy nejsou muzejním exponátem, nýbrž východiskem pro dnešek, říká postulátorem jeho beatifikačního procesu, otec Bernard Ardura, který je zároveň také předsedou Papežského výboru pro historické vědy.

Robert Schuman proslul jako aktér evropského smíření, v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas jej otec Ardura přibližuje také jako muže víry, který ze zakořeněnosti v Bohu čerpal inspiraci pro svoji politickou činnost.  A mluví o něm v přítomném čase, jako by chtěl ukázat, že jeho památka je stále živá a pro dnešní Evropu neztratila nic na významu. Hovoří otec Ardura:

“Mojí první reakcí je samozřejmě velká radost, je to vyvrcholení dlouhého procesu, který začal v 80. letech v metské diecézi. Schumanovo srdce patřilo Metám (Metz) a také zemřel nedaleko odtud, ve vesnicii Scy-Chazelles, kde můžete dodnes navštívit jeho dům. Schuman byl především velkým služebníkem společného dobra, služebníkem společnosti, míru a smíření, zejména ve vztahu k Německu po II. světové válce. Domnívám se, že je vzorem křesťana, který se angažuje ve službě společnosti a v politickém životě. V tomto smyslu můžeme říci, že Robert Schuman je jistě příkladem laika, který hluboce žil svou křesťanskou víru a celý svůj život věnoval službě druhým. Ať už na místní či regionální úrovni, v Lotrinsku, nebo na národní úrovni - mnohokrát byl ministrem, předsedou Rady a ministrem zahraničních věcí. Právě on stál za vydáním deklarace z 9. května 1950, která se stala výchozím bodem pro usmíření mezi Francií a Německem a jakýmsi "rodným listem" toho, co dnes známe jako Evropskou unii.”

Otec Ardura dodává, že dnešní společnost často zampomíná na ideály, kterými se Schuman nechával vést ve svých evropských aspiracích. U základu jeho politické činnosti vždy stála služba člověku. Uvědomoval si, že ve srovnání se sovětským impériem byl Západ eklávou svobodného světa a v tomto svobodném světě chtěl vytvořit podmínky, které budou sloužit lidskému rozvoji. Proto usiloval o smíření a úzkou spolupráci mezi národy, založenou na solidaritě.

Podklady pro beatifikaci Roberta Schumana zároveň potvrdilz, že tento francouzský politik byl také mužem velké víry, říká o. Ardura:  

„Věřil v Boha beze zbytku. Jeho víra byla naprostá. Celý jeho život, celá jeho existence byla vydaná Bohu. Žil v Božím srdci. Právě z tohoto vztahu čerpal důvody své politické činnosti. Zároveň však prožíval svou víru diskrétně, nebyl nijak zvlášť expanzívní. Nechodil s „vyvěšeným praporem”, ale všechno jeho jednání čerpalo inspiraci z víry. Zároveň se chtěl ve své víře rozvíjet, chtěl prohlubovat její poznání. Víme například, že když se za II. světové války ukrýval v podzemí a zdržoval se u trapistů i v dalších klášterech, důkladně se obeznámil se sv. Tomášem Akvinským, prostudoval jeho Teologickou sumu. Inspiroval se také spisy sv. Augustina. Byl to člověk, jehož víra toužila po porozumění. Miloval Boha a chtěl Ho poznat. A přece jeho víra byla pokorná a neokázalá, ale zároveň velmi hluboká a živá.”

(job)

21. června 2021, 13:31