Zpověď je nepostradatelná i v čase pandemie

Kardinál Piacenza, který stojí v čele tribunálu Apoštolské penitenciárie a zároveň je mezinárodním předsedou papežské nadace Kirche in Not, v něm vyjadřuje přání, že Pán zpovědníkům udělí schopnost předávat „laskavé a milosrdné Boží objetí“ i těm „nejzatvrzelejším srdcím“. Slova „spása“ a „vyléčení“ za pandemických okolností nabyla nového významu, který je „dramaticky konkrétní a hmatatelný“, dodává. „Mocně se totiž vynořila otázka po záchraně, vyslovovaná rovněž lidmi, kteří se cítili soběstačně a důležitě. Jak už to bývá, tuto otázku je třeba nasměrovat tak, aby se mohla setkat s ryzí odpovědí“, podotýká kard. Piacenza. Dnes, víc než kdy jindy, Pán volá křesťany, „aby vkládali své osobní naděje na duchovní a fyzické uzdravení, útěchu a spásu k nohám Dítěte Ježíše, k nohám Svaté rodiny“. A právě se zrakem upřeným na božské Dítě, vyzývá vrchní penitenciář, je nezbytné prosit „o neutuchající horlivost v naší službě zpovědníků, aby tak žádná duše nezůstala uzavřena daru spásonosné Lásky“. Zpovědníci mají žádat o „schopnost předávat věřícím, kteří se na ně obracejí, něhu milosrdného a útěšného objetí Dítěte Ježíše, aby se také nejtvrdší srdce otevřela Lásce a poznala Spasitele“. Nejlepším darem, který zpovědníci mohou o těchto Vánocích věnovat narozenému Ježíši, je „ustavičná vstřícnost vůči věřícím“, jejich „ohleduplné přijetí“ a „klidná“ připomínka toho, že „duchovní dobro, obdržené ve zpovědi, je vždy vyšší než fyzický blahobyt, byť je též důležitý“, píše kardinál Piacenza v adventním listě zpovědníkům.

V souvislosti s vysluhováním svátosti smíření za pandemických okolností kard. Piacenza v nedávném rozhovoru pro deník L´Osservatore Romano poukázal na „pravděpodobnou neplatnost rozhřešení“, uděleného přes mobilní telefon či skrze jiné nástroje sociální komunikace. V takových případech chybí „reálná přítomnost kajícníka a nedochází k reálnému přenosu slov rozhřešení; jedná se pouze o elektrické vibrace, které reprodukují lidské slovo“. Vrchní penitenciář nicméně zdůraznil, že tam, kde se jednotliví věřící ocitnou v bolestné situaci znemožňující přijetí svátostného rozhřešení a viatika (což je případ umírajících na covidových jednotkách), je třeba mít na paměti „dokonalou lítost, vyvěrající z lásky k Bohu, milovanému nade vše. Spolu s upřímnou prosbou o odpuštění a předsevzetím jít ke svátostné zpovědi tato lítost dosahuje také odpuštění smrtelných hříchů, jak potvrzuje Katechismus katolické církve (1452)“. Jak dodal kardinál Piacenza, „důvodem k útěše může být vědomí, že se církev modlí za lidi, kteří se na poslední cestu vydávají bez svátosti pomazání nemocných a viatika, svěřuje je Božímu milosrdenství a udílí jim plnomocné odpustky v okamžiku smrti, pokud jsou k tomu řádně disponováni a během života se se obvykle modlili (za takové situace totiž církev upouští od tří běžných podmínek k získání odpustků).“

(jag)