Vrátit do digitálního prostředí pravdu a setkání
„Byly to hutné, vyčerpávající, ale krásné dny. Viděl jsem mnoho víry a silného ducha společenství. Mnoho modliteb a mnoho trpělivosti v naslouchání. Viděl jsem možnost lepší budoucnosti. Viděl jsem, jak papež po boku pastýřů vede církev, dává jim jistotu a modlí se s nimi, a viděl jsem, jak pastýře podporuje lid Boží. Z mého hlediska proběhla synoda dobře v tom smyslu, že jsme den po dni navazovali dialog s médii po celém světě. Neexistuje komunikace bez dialogu. A denní brífinky byli takovým – vícehlasým – dialogem, tvořeným otázkami a odpověďmi. Ve světě, zvyklém na jiné mechanismy, kde debata není momentem setkání, naslouchání a rozlišování a kde se neusiluje o společenství, nýbrž o střetnutí, nebylo snadné vysvětlovat jedinečnost této události, v níž se jednotlivým vystoupeními prolínala modlitba a shromáždění se postupně stále více sjednocovalo a vlivem mladých auditorů také omlazovalo. Myslím si, že poselství bylo vysláno. V závěrečném dokumentu, ale nejenom v něm. Vyšla najevo také zkušenost prožitá a podaná synodními otci a všemi mladými lidmi. Po celý měsíc byla synodní aula, jak řekl papež, chráněným prostorem, kde protagonistou nebylo mínění jednotlivého synodní otce či auditora, nýbrž společné rozlišování ve shromáždění, které se spolu s mladými snažilo pochopit, co nám dnes říká Duch, s cílem vtělit Ježíšovo evangelní poselství do naší doby. To jsme se snažili komunikovat. Doufám, že se to docela podařilo, i když vím, že si nikdy nelze myslet, že se udělalo dost.“
V závěrečném synodálním dokumentu se objevuje téma digitální komunikace a konstatuje se tam, že v digitálním světě je třeba bydlet, podporovat jeho komunikační potenciál a pronikat jeho kulturní dynamiku evangeliem. Mluví se tam rovněž o vytváření úřadů, organismů pro digitální kulturu a evangelizaci, aby se podpořilo osobní sdílení, správné zacházení a čelilo se šíření tzv. fake news o církvi...
„Řekl bych, že toto je základ. Ba dokonce bych řekl, že se nejedná o jedno z témat mezi ostatními, nýbrž o něco, co prostupovalo všemi diskutovanými tématy. Nejde totiž o digitální prostředek, nýbrž o digitální prostředí. Je to prostředí naší doby. Není to část světa, není to nový kontinent. Je to jakési místo míst. V digitálním prostředí se všechny jazyky i kontinenty sjednocují a tak anulují prostor i čas. Je to místo, kde se utváří identita, poznatky, přátelství, náklonnosti i nevraživosti. To všechno je pro nás výzva. Musíme si od mladých nechat pomoci, abychom se v tomto světě zabydleli. Nejeden synodální otec citoval v této souvislosti svatého faráře arského: »Pomoz mi najít cestu, a já ti ukáži větší cestu, která vede ke svatosti, lásce, pravdě a ráji, totiž následování Krista.« Totéž bychom dnes měli říkat dnešní mládeži. Mladí tento svět znají, my máme k tomuto světu zaujmout stanovisko. Do digitální společnosti, která je tak často budována na popírání druhého, na zášti a falši, můžeme vrátit pravdu a setkání a tak učinit digitální prostředí a digitální svět krásným místem k životu.“
Říká prefekt vatikánského Úřadu pro komunikaci, Paolo Ruffini.
(mig)
