Profesor Mojmír Horyna, Mariánská Týnice 2007 Profesor Mojmír Horyna, Mariánská Týnice 2007 

Před 10 lety odešel profesor Mojmír Horyna

Dnes uplynulo 10 let od chvíle, kdy byl na věčnost povolán profesor Mojmír Horyna, historik a teoretik umění, kterému vděčíme rovněž za záchranu mnoha převážně sakrálních památek v době kultuře nepřející. Odešel předčasně ve svých 65 letech a pocit určité nedořečenosti posiluje také skutečnost, že jeho vrcholné dílo dosud leží v nakladatelství.

Johana Bronková - Vatikán

Na vlnách tohoto rozhlasu lze snad povědět trochu víc, než se obvykle říkává v sekulárně korektních biografiích a dovolte mi tedy přiblížit jeho osobnost mimo snadno dohledatelné informace o jeho životaběhu, který jej vedl od kádrově nevhodného kandidáta studia na Filosofické fakultě po úřad prorektora UK.

V duchovním životě prošel snad všemi stádii pochybností, od vzpoury hrdého rozumu až po závan existenciálního prázdna. V hraničním okamžiku, kdy se zdálo, že všechno vnitřní i vnější ztrácí soudržnost, a krize se už nedala ničím přikrýt, položil mu jakýsi zedník otázku: A kdy jste byl naposled u zpovědi? Potkal milost a dostal dar víry.

Jeho erudici od té doby provázel jiný rozměr: svědectví. Do jeho výkladů v oboru, který miloval a znal doslova od podlahy, vždyť prolezl nejednu kryptu, sklepení i krovy během své mnohaleté práce v SURPMU (Státním ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů), pronikala zcela zásadní osobní zkušenost nezasloužené milosti a života jako daru. Do jeho myšlení, formálně vytříbeného výbornou orientací v německé idealistické filosofii a fenomenologii, vstoupilo světlo tajemství. Myslím, že právě tohle světlo k prasknutí plnilo přednáškové místnosti, když před diapozitivy zaprášených interiérů barokních staveb a leckdy po restauračních zásazích volajících exteriérech, odkrýval principy a struktury architektonického umění jako základní dimenze rozvrhování světa a s vědomím omezenosti i moci slov nechával věci promlouvat o formách ukazujících ke smyslu.

Vášeň pro pojmenovávání a hledání smyslu věcí, s níž se v posledních letech života stále více soustředil na filosofii umění, jej však neodkláněla od praxe. Vynikal dnes všeobecně upadající dovedností rozpoznat kvalitu a obhájit ji, což potvrdil v díle, které zanechal a s nímž zůstane jeho jméno spojeno. Vděčíme mu za odkrytí významu a rozsahu díla Jana Blažeje Santiniho, jehož druhá zevrubná monografie byla posledním rukopisem, který před deseti lety odevzdal, a jejíhož vydání se snad v brzké době dočkáme. Potvrzením tvůrčího rozmachu těch, kdo si svůj život pro sebe neškudlili, ale vydali ho, bude také  završení vskutku nebývalého projektu rekonstrukce a dostavby poutního místa v Mariánské Týnici, u jehož počátku Mojmír Horyna stál a který díky kongeniálním schopnostem a vytrvalosti ředitelky tamního Muzea severního Plzeňska Ireny Bukačové letos dobíhá ke zdárnému konci. 

Na svého dlouholetého kolegu a přítele vzpomíná prorektor Karlovy univerzity, profesor Jan Royt

Prof. Jan Royt vzpomíná
26. ledna 2021, 18:09