Papež: Ježíš se stal člověkem, nikoli ideou

Jana Gruberová – Vatican News

Za prvé, jak František vyzdvihl, ekumenismus je v podstatě křestní.

„Právě ve křtu nacházíme základ společenství mezi křesťany a touhu po plné viditelné jednotě. Díky této svátosti můžeme spolu s apoštolem Pavlem potvrdit: „Všichni jsme byli pokřtěni jedním Duchem v jedno tělo“ (1 Kor 12,13). V jednom těle: postupovat k vzájemnému uznání této základní svátosti se mi jeví jako nezbytné, chceme-li spolu s apoštolem vyznávat „jednoho Pána, jednu víru, jeden křest“ (Ef 4,5)“.

Za druhé, pokračoval papež, má ekumenismus vždy pastorační charakter.

„Mezi našimi církvemi, které sdílejí apoštolskou posloupnost, by nás široká shoda, kterou zaznamenala vaše komise nejen v otázce křtu, ale i ostatních svátostí, měla povzbudit k prohloubení pastoračního ekumenismu. V tomto smyslu již byly s některými východními pravoslavnými církvemi podepsány pastorační dohody, které věřícím umožňují účast na „prostředcích k vyprošení milosti jednoty“ (Unitatis redintegratio, 8), i když nejsou v plném společenství. To vše bylo možné díky pohledu na konkrétní realitu členů Božího lidu a jejich dobro, které bylo nadřazeno idejím a historickým rozdílům. (…) Kéž nám Duch svatý vnukne způsoby, jak jít dál po této cestě, která hledí na dobro lidí, na dobro duší, na dobro Božího lidu, nikoli na morální, teologické nebo ideologické rozdíly. Ježíš Kristus se vtělil, stal se člověkem, členem věřícího Božího lidu, nestal se ideou: nikoli, stal se člověkem. Proto vždy musíme usilovat o dobro lidí a věřícího Božího lidu“.

Z tohoto podle papeže Františka vyplývá třetí bod: ekumenismus již existuje jako primárně místní realita.

„Mnozí věřící již zakoušejí ekumenismus života v každodenním životě svých rodin, v práci, u svých každodenních známých. A často společně zakoušejí ekumenismus utrpení ve společném svědectví v Kristově jménu, někdy i za cenu vlastního života. Teologický ekumenismus by proto měl reflektovat nejen dogmatické rozdíly, které vznikly v minulosti, ale také současnou zkušenost našich věřících. Jinými slovy, dialog o nauce by mohl být teologicky přizpůsoben dialogu života, který se odehrává v místních a každodenních vztazích našich církví“.

Papež v této souvislosti podpořil studijní návštěvy mladých kněží a řeholníků z každé církve, aby se zvýšilo bratrské poznání. Jak prohlásil, je dobré zapojit do sbližování církví mladou generaci, která působí v místní komunitě, aby dialog o nauce probíhal společně s dialogem o životě.

Dodejme, že východní pravoslavné církve, které nejsou ve společenství s Římem, jsou koptská, syrská pravoslavná, arménská, etiopská, eritrejská, syrsko-malankarská. Tyto církve uznávají pouze první tři ekumenické koncily.