Neoddělujte misii od modlitby, řekl papež klaretiánům
Svědkové a ctitelé: dva rozměry, které se sytí navzájem
V návaznosti na téma kapituly: „Zapustit kořeny (v Kristu) a být odvážný“ papež objasnil základní předpoklad pro naplnění tohoto stylu: život v modlitbě a kontemplaci. Právě toto spojení „vám umožňuje kontemplovat Zrcadlo, kterým je Kristus, abyste se stali zrcadlem pro druhé“, podotkl papež a zdůraznil:
„Chcete-li, aby vaše misie byla skutečně plodná, nemůžete ji oddělit od kontemplace a od života v důvěrném vztahu s Pánem. Chcete-li být svědky, nemůžete přestat být uctívači. Svědkové a adorátoři jsou dvě slova, která jsou jádrem evangelia: „Ustanovil je (…), aby byli s ním, protože je chtěl posílat kázat“ (Mk 3,14). Tyto dva rozměry se navzájem sytí a nemohou existovat jeden bez druhého“.
Používat evangelium jako rukověť, nikoli jako ideologii
Papež František dále citoval generální konstituce kongregace, kde se popisuje hlavní rys klaretiána: „hořící láskou všude, kam přijde“. Vyzval misionáře, aby posílili tuto touhu a horlivost, dali se spalovat láskou k Pánu a učinili z Něj svou jedinou jistotu. „To vám umožní být lidmi naděje“, naděje, která nezklame a nezná strach. Měli bychom se obávat duchovní schizofrenie, která vede ke spoléhání na své vlastní síly, víře, že jsme nejlepší a posedlému úsilí o bohatství i o moc (srov. Evangelii gaudium, 93). Ježíš musí zůstat vůdčím kritériem vašeho života a vašich misijních rozhodnutí, zdůrazňuje František a připomíná, že nelze žít v duchu světa a předstírat, že sloužíme Pánu. Životní směřování určují evangelní hodnoty, dodal:
„Nemanipulujte s evangeliem jako s ideologií, nýbrž je užívejte jako rukověť. Dejte se vést evangeliem a vroucí touhou „následovat Ježíše a napodobovat ho v modlitbě, v námaze a v neustálém hledání Boží slávy a spásy duší“, jak prohlásil váš zakladatel, otec Claret“.
Misie zblízka, nikoli z odstupu
Ze zakořenění v evangeliu se tedy rodí misionářská odvaha, která je pro zasvěcený život nezbytná. Zasvěcený život, poznamenává papež, „potřebuje staré lidi, kteří dokáží vzdorovat stárnutí života, a mladé lidi, kteří dokáží vzdorovat stárnutí duše“. Proto František klaretiny vybídl, aby šli tam, kam nikdo jiný nechce jít, tam, kde je zapotřebí světlo evangelia, a pracovali s lidmi:
„Vaše poslání se nemůže uskutečňovat z dálky, ale z blízkosti. V misii se nemůžeme spokojit s tím, že budeme stát na balkoně a pozorovat ji zpovzdálí. Buď se můžeme zastavit před realitou, anebo se zavázat, že ji změníme. Po vzoru otce Clareta nemůžete být pouhými diváky skutečnosti. Zúčastněte se jí, abyste proměnili hřích, s kterým se na cestě setkáte. Nebuďte pasivní tváří v tvář dramatům, která prožívají mnozí naši současníci, ale zapojte se do boje za lidskou důstojnost a respektování základních práv člověka“.
Zaměřit se na podstatné jako ponaučení z pandemie
Soustřeďte se na podstatné: Ježíše, a vkládejte svou jistotu jedině v Něj. Pouze On je nejvyšší dobro a pravá jistota. Domnívám se, že by to mohl být jeden z nejlepších plodů této pandemie, která zpochybnila tolik našich falešných jistot, uzavřel papež své dnešní setkání s klaretiány.
(jag)
