Františkových 365 generálních audiencí

Sergio Centofanti

Ve středu 4. srpna se v Aule Pavla VI. po červencové přestávce opět konala papežova generální audience. Za téměř osm a půl roku svého pontifikátu absolvoval František 365 audiencí, jak uvádí oficiální vatikánské webové stránky, které zahrnují i sobotní jubilejní audienci ke Svatému roku milosrdenství.

Středem evangelia je Ježíš, který pro nás zemřel a vstal z mrtvých.

Prakticky celý rok katecheze, prosté a hluboké, zaměřené na to, jak čteme v Evangelii gaudium, že "původní svěžest evangelia" (EG 11) naplňuje srdce a životy těch, kdo se s Ježíšem setkávají s radostí. V centru je "krása Boží spasitelné lásky, která se projevila v Ježíši Kristu, který zemřel a vstal z mrtvých" pro naši spásu (EG 36): z radosti z pocitu, že jsme milováni, že nám bylo odpuštěno a že jsme spaseni, se rodí evangelizace.

Františkovy katecheze

Dosud se uskutečnilo sedmnáct tematických cyklů. První se zabýval úvahami Benedikta XVI. o Vyznání víry pro Rok víry (25 katechezí). Toto jsou pak další témata: svátosti (9), dary Ducha svatého (7), církev (15), rodina (36), milosrdenství, u příležitosti jubilea (49), křesťanská naděje (38), mše svatá (15), křest (6), biřmování (3), přikázání (17), Modlitba Otče náš (16), Skutky apoštolů (20), Blahoslavenství (9), Modlitba (38), cyklus věnovaný tématu pandemie s názvem "Uzdravení světa" (9) a poslední cyklus započatý v červnu letošního roku nad Listem Galaťanům (zatím 3 katecheze). Pak jsou tu generální audience zaměřené na konkrétní témata, jako je například liturgická doba nebo apoštolské cesty.

V církvi jsou Boží děti

V katechezi o Vyznání víry František opakuje, že Ježíšovo zmrtvýchvstání je srdcem naší naděje: právě tato víra otevírá život věčné Boží budoucnosti, plnému štěstí, jistotě, že zlo a smrt budou poraženy. Pokud jde o svátosti, důrazně připomíná, že nejsou formálními obřady, ale účinnými znameními milosti, která po přijetí mění život a spojuje nás v lásce s Bohem a s našimi bratry a sestrami. Duch svatý nás do této lásky ponořuje svými dary a činí z nás církev: ne "volnomyšlenkáře", kteří používají metodu "udělej si sám", ale děti Boha, který je Otcem a chtěl vytvořit lid sjednocený a požehnaný jeho láskou.

Bůh rád odpouští

Ve svých úvahách o rodině se Františkovi daří živě a konkrétně vstupovat do rodinné reality každodenního života, připomínat základní pravdy o manželství, ale vždy zůstávat pozorný k situacím křehkých a zraněných rodin. "Základním obsahem evangelia je Ježíš, Milosrdenství, které se stalo tělem," říká. Bohu se líbí odpouštět svým dětem, aby i ony mohly odpouštět svým bratrům a sestrám. Právě důvěra v Boží milosrdenství je zdrojem křesťanské naděje, která nám dává pocítit, že Bůh nás nikdy neopustí. A v eucharistii na nás Ježíš vylévá všechno své milosrdenství, aby obnovil naše srdce a uvedl je do společenství s ostatními.

Síla modlitby

Když mluví o přikázáních, potvrzuje, že nový život křesťana není titánským úsilím o dodržování norem, ale otevřením srdce Duchu svatému, který nám dává dvojí radost: radost z toho, že jsme milováni Bohem, a z lásky k bližnímu. Čerpat z této lásky je úkolem modlitby, které se František hodně věnuje: prvním krokem v modlitbě - říká - je být pokorný a rozpoznat sebe sama jako hříšníka, je to pochopení, že se každý den musíme učit modlit, protože bez síly Ducha svatého toho nejsme schopni.

Styl blahoslavenství

V cyklu o Skutcích apoštolů František ukazuje, jak mnoho mohou vykonat misionáři, kteří se beze strachu otevřou působení Ducha a dávají důvod ke křesťanské naději jako přátelé a bratři, nikoli jako nepřátelé, kteří ukazují prstem a odsuzují. Jde o muže a ženy, kteří následují Ježíše ve stylu tichých a pokorných blahoslavenství. Jde o uzdravení zraněného světa, říká papež ve své katechezi o pandemii.

Křesťanská svoboda

V posledním cyklu, který právě začal a který je věnován listu svatého Pavla Galatským, se papež zabývá tématem novosti, kterou přináší evangelium tváří v tvář těm, kteří jsou ještě dnes v pokušení uzavřít se do jistých jistot získaných v tradicích minulosti, protože se považují za skutečné "strážce pravdy". Svatý Pavel naproti tomu poukazuje na přednost milosti před zákonem, na "osvobozující a stále novou cestu Ježíše ukřižovaného a zmrtvýchvstalého. Je to cesta hlásání, které se dosahuje skrze pokoru a bratrství", je to "pokorná a poslušná cesta", která "jde vpřed s jistotou, že Duch svatý působí v každé době církve" a "mění srdce, mění životy, dává nám vidět nové cesty".

(VNS)