Vatican News
Při dnešní promluvě ve Vatikánu. Při dnešní promluvě ve Vatikánu.  (AFP or licensors)

Soucit se rodí z kontemplace

Promluva papeže Františka před polední modlitbou v neděli 18. července

Drazí bratři a sestry, dobrý den!

Ježíšův postoj, který sledujeme v evangeliu dnešní liturgie (Mk 6,30-34), nám pomáhá pochopit dva důležité aspekty života. Prvním je odpočinek. Apoštoly, kteří se vracejí z misijní práce a nadšeně vyprávějí, co všechno vykonali, Ježíš vlídně vyzývá: "Pojďte všichni na opuštěné místo a chvíli si odpočiňte" (v. 31). Zve nás k odpočinku.

Ježíš nám přitom dává cenné poučení. Ačkoli se raduje, když vidí své učedníky šťastné díky zázrakům a kázání, nezdržuje se pochvalami a otázkami, ale zajímá se o jejich tělesnou a vnitřní únavu. A proč to dělá? Chce je totiž varovat před nebezpečím, které vždy číhá i na nás: před nebezpečím, že se necháme strhnout šílenstvím konání, že se chytíme do pasti aktivismu, v němž jsou nejdůležitější výsledky a pocit, že jsme absolutními protagonisty. Jak často se to v církvi stává: jsme zaneprázdnění, spěcháme, myslíme si, že všechno závisí na nás, a nakonec riskujeme, že Ježíše zanedbáme a vždy se budeme stavět do centra. Proto zve své učedníky, aby si na chvíli odpočinuli s ním. Není to jen tělesný odpočinek, ale také odpočinek srdce. Protože nestačí jen "vytáhnout zástrčku", ale musíme si opravdu odpočinout. A jak se to dělá? K tomu se musíme vrátit k jádru věci: zastavit se, ztišit se, modlit se, abychom nepřecházeli z pracovního shonu do shonu prázdnin. Ježíš se nevyhýbal potřebám davu, ale každý den se před vším ostatním uchýlil do modlitby, do ticha, do důvěrného vztahu s Otcem. Měla by nás provázet tato jeho vlídná výzva - odpočiňme si na chvíli. Dejme si pozor, bratři a sestry, na výkonnost, zastavme zběsilý spěch, který diktuje naše plány. Učme se zastavit, vypnout mobilní telefon, kontemplovat přírodu, obnovovat se v dialogu s Bohem.

Evangelium nám však říká, že Ježíš a učedníci nemohou odpočívat, jak by si přáli. Lidé je vyhledávají a hrnou se k nim ze všech stran. Pak se dostaví soucit. Zde je druhý aspekt: soucit, což je Boží styl. Boží styl je blízkost, soucit a vlídnost. Kolikrát v evangeliu, v Bibli najdeme tuto větu: "Slitoval se nad nimi". Ježíš se věnuje lidem a pokračuje ve vyučování (srov. v. 33-34). Zdá se to být v rozporu, ale ve skutečnosti tomu tak není. Jen srdce, které se nenechá strhnout spěchem, je schopné se pohnout, to znamená nenechat se strhnout sebou samým a věcmi, které je třeba udělat, a uvědomit si druhé, jejich zranění a potřeby. Soucit se rodí z kontemplace. Naučíme-li se skutečně odpočívat, staneme se schopnými opravdového soucitu; budeme-li pěstovat kontemplativní pohled, budeme vykonávat své činnosti bez dravého postoje těch, kteří chtějí všechno vlastnit a spotřebovávat; zůstaneme-li v kontaktu s Pánem a nebudeme-li znecitlivovat nejhlubší část svého nitra, věci, které je třeba vykonat, nebudou mít moc vyrazit nám dech a pohltit nás. Potřebujeme - cítíme to -, potřebujeme "ekologii srdce", která spočívá v odpočinku, kontemplaci a soucitu. Využijme k tomu letní čas! Dost nám to pomáhá.

A nyní prosme Pannu Marii, která kultivovala ticho, modlitbu a kontemplaci a která s námi, svými dětmi, vždy soucítí.

 

Přeložil Petr Vacík

18. července 2021, 12:40