Papež: Lidská důstojnost má řídit každou politickou akci
Cílem zmíněné solidární akce je zlepšit situaci nuceně vysídlených osob a komunit, které je hostí, v regionu Střední Ameriky a Mexika. Jak papež František poznamenává ihned v úvodu poselství, „slovo solidarita nabývá v pandemické době zásadního významu, a to jak pro bohaté, tak chudé země“. Zdravotní, ekonomická a sociální krize způsobená Covidem-19 totiž všem připomněla, že lidé jsou jako prach. „V očích Boha, který nás stvořil jako jedinou lidskou rodinu (Lumen gentium,13), jsme však cenný prach“, cituje František svého předchůdce Benedikta XVI. (Generální audience, 17.2.2010) a podotýká, že stejně jako přirozená rodina vychovává k věrnosti, upřímnosti, spolupráci, úctě a vzájemné důvěře, tak i rodina národů je povolána k tomu, aby se zaměřila na všechny, zejména na své nejslabší a nejzranitelnější členy, a neřídila se logikou soutěživosti a dílčích zájmů.
Papež poté upozorňuje na další zhoršení již beztak nejistých sociálních podmínek ve středoamerickém regionu, zapříčiněné pandemií. Zatímco nespravedlivý sociální systém zde rozkládá rodinu, která je základní buňkou společnosti, pandemie a klimatická krize přispěly k dalším vysoce konfliktním situacím: „domácímu násilí, vraždám žen, činnosti ozbrojených gangů a zločinců, obchodu s drogami, sexuálnímu zneužívání nezletilých i nezletilých“, uvádí papež na základě analýzy středoamerických biskupů (SEDAC). Všechny tyto faktory podněcují lidskou mobilitu natolik, že nabývá podoby regionálního exodu.
Pandemie poukázala na zranitelnost vnitřně vysídlených osob, které nepožívají systému mezinárodní ochrany poskytované mezinárodním uprchlickým právem a často se stávají oběťmi obchodování s lidmi, jež papež označuje za „zločin proti lidskosti“. Svatý stolec potvrzuje výlučné právo států spravovat své vlastní hranice, avšak zároveň věří ve společné a koordinované regionální úsilí, které by postavilo člověka a jeho důstojnost do středu jakékoli politické akce. Tato zásada nás totiž zavazuje k tomu, abychom upřednostnili osobní bezpečnost před národní bezpečností. Podmínky, v jakých se ocitají migranti, žadatelé o azyl a uprchlíci, vyžadují, aby jim byla zaručena osobní bezpečnost a přístup k základním službám, zdůrazňuje František.
Kromě této povinnosti je třeba vytvořit zvláštní mezinárodní mechanismy, které by poskytly konkrétní ochranu a uznaly mnohdy neviditelnou existenci vnitřně vysídlených osob, které jsou často odsunuty do pozadí v rámci národních politických program, naléhá Svatý otec a vybízí k přijetí podobných opatření rovněž pro mnohé lidi, kteří jsou nuceni opustit své domovy v důsledku klimatických krizí. Současně se Svatý stolec domáhá regionální politiky, která by zaručila ochranu našeho společného domova a zmírňovala dopad klimatických jevů i ekologických katastrof způsobených člověkem. Papež zde neopomíná opětovně uvést tři základní podmínky integrálního lidského rozvoje, označovaných za „tři pé“: přístřeší, půdu a práci.
V souvislosti s obchodováním s lidmi apeluje papež na prevenci tohoto jevu, prostřednictvím vzdělání a podpory rodin, přičemž zvláštní pozornost si zaslouží ženy a děti. Vybízí tudíž k intenzivnější mezinárodní spolupráci v oblasti prevence obchodování s lidmi, ochrany obětí a stíhání pachatelů. Doporučuje rovněž zapojení místních církví, které obětem nabízejí nejen humanitární pomoc, ale také duchovní doprovázení. Právě duchovní aspekt totiž nelze v pandemické době opomíjet na úkor ochrany fyzického zdraví, vyzdvihuje František.
Jak papež připomíná v závěru poselství, adresovaného Středoamerickému integračnímu systému, „kulturní, ekonomickou a politickou integraci se sousedními národy má provázet proces výchovy, která podporuje lásku k bližnímu“ (Fratelli tutti, 151). Právě tato láska spolu s multilaterální spoluprací jsou nepominutelnými kroky k dosažení všeobecné integrace, uzavírá František.
(jag)
