Ochrnutý rapper: Růženec mě vzdaluje od mého vraha
Dvaadvacetiletý Paolo Palumbo trpí amyotrofickou laterální sklerózou, nevyléčitelnou neurodegenerativní chorobou. Během čtyř let se ocitl na invalidním vozíku, je odkázán na výživu zavedenou přímo do žaludku a více než rok komunikuje se světem prostřednictvím počítače, který ovládá očima. Díky tomuto zařízení mohl vystoupit na nejsledovanějším italském festivalu s rapem „Io sono Paolo“ a podělit se s Vatikánským rozhlasem o svou reflexi po setkání s papežem Františkem.
„Jak říká finále mé písničky: věřím a modlím se růženec a právě ten ode mě drží daleko mého vraha. Víra a modlitba člověka naplňují a vymazávají všechna dramata. Chtěl bych říci všem posluchačům a vůbec všem lidem, že život je skutečně krásný a vzácný. Musíme využívat čas, který je nám dán, k šíření lásky a naděje.“
Papež František zahlédl na internetu, jak Paolo díky zvláštní aplikaci dokáže navigovat dron pouhým pohybem očí. Zaujalo jej to a poslal mu ručně psaný lístek, na kterém vyjádřil obdiv síle jeho vůle a houževnastosti. „Modlím se za tebe, ty se modli za mě,“ napsal František na konci léta. Minulou středu (26. února) se Paolo v doprovodu své rodiny dopravil na Náměstí sv. Petra a s papežem se osobně setkal.
„Zrno víry ve mně během let vyklíčilo a stalo se mohutným stromem. Nemoc nedokázala zastavit moje modlitby, naopak je živila a pomohla mi pochopit, že Boží plán přesahuje naše momentální porozumění. Začím tomu rozumět a to, co objevuji, mi dává nekonečnou radost,“ řekl ochrnutý mladík papeži. Slova, jež mu František odvětil, však neprozradil. „Uchovává si je pouze pro sebe, jako vzácný dar,“ řekl Vatikánskému rozhlasu Paolům o tři roky starší bratr Rosario.
„Víra byla v naší rodině vždycky důležitá. Od chvíle, kdy se objevila nemoc, Paolo věří a modlí se ještě víc a velmi se přiblížil k Bohu…Před diagnózou měl každý z nás své životní plány, které jsme pak museli trochu změnit. Nikoli ale k horšímu, zažili jsme něco lepšího, protože nás sjednotila láska, a víra, kterou jsme již měli, se ještě posílila. Viděli jsme, jak se víra stala Paolovou silou. Stejně jako další lidé nám také on ukazuje, že nemoc život nezastavuje a že život je největší dar, který jsme dostali, a s nímž se musíme snažit naložit co nejlépe.“
Říká Rosario Palumbo, který – jak zaznělo v písničce na San Remu – se stal Paolovi rukama a nohama a neváhal změnit své plány, aby mohl svého bratra doprovázet.
(job)