Eucharistická logika vede ke sdílení přijaté lásky
Drazí bratři a sestry, dobrý den!
V mnoha zemích včetně Itálie se dnes slaví slavnost Nejsvětějšího Těla a Krve Krista, nebo podle známějšího latinského výrazu Corpus Domini, Boží Tělo. Evangelium nám předkládá Ježíšova slova, vyřčená při Poslední večeři se svými učedníky: „Vezměte, toto je mé tělo. (…) Toto je má krev, (krev) nové smlouvy, která se prolévá za všechny“ (Mk 14,22.24). Právě v síle tohoto odkazu lásky se křesťanské společenství shromažďuje každou neděli a každý den kolem Eucharistie, svátosti Kristovy výkupné Oběti. Křesťané, přitahováni jeho reálnou přítomností, jej adorují a kontemplují v prostém znamení chleba, jenž se stal Tělem.
Pokaždé když slavíme Eucharistii, prostřednictém této svátosti, tolik střízlivé a tolik slavnostní zároveň, zakoušíme Novou smlouvu, která v plnosti uskutečňuje společenství mezi Bohem a námi. A jako ti, kdo mají na této smlouvě účast, navzdory své malosti a ubohosti, spolupracujeme na budování dějin podle plánu, jaký chce Bůh. Proto každá eucharistická slavnost představuje veřejný kult prokazovaný Bohu, ale zároveň odkazuje k životu a ke konkrétním událostem naší existence. Když se sytíme Kristovým Tělem a Krví, připodobňujeme se Jemu, přijímáme v sobě Jeho lásku, nikoliv však proto, abychom ji žárlivě drželi pro sebe, nýbrž abychom ji sdíleli s ostatními. Toto je eucharistická logika vepsaná do Eucharistie. V ní totiž kontemplujeme Ježíše, lámaný a darovaný chléb, krev prolitou pro naši spásu. Je to přítomnost, jež v nás jako oheň spaluje sobecké postoje, očišťuje nás od sklonu dávat pouze tehdy, když jsme sami dostali, a rozněcuje touhu stávat se, ve spojení s Ježíšem, lámaným chlebem a krví prolitou pro bratry.
Svátek Corpus Domini, Božího Těla, je tudíž tajemstvím přitažlivosti ke Kristu a proměny v Něho. A je také školou konkrétní lásky, jež je trpělivá a obětovaná, jako Ježíš na kříži. Učí nás stávat se vstřícnějšími a otevřenějšími pro ty, kdo hledají pochopení, pomoc, povzbuzení, kdo jsou na okraji společnosti a osamělí. Přítomnost živého Ježíše v Eucharistii je jako brána, brána otevřená mezi chrámem a ulicí, mezi vírou a dějinami, mezi Božím městem a městem lidským.
Výrazem lidové eucharistické zbožnosti jsou procesí s Nejsvětější svátostí, která na dnešní slavnost probíhají v mnoha městech a mnoha zemích. Představují výmluvné znamení skutečnosti, že Ježíš, který zemřel a vstal zmrtvých, nadále prochází po cestách světa, doprovází nás a vede naše kroky, živí víru, naději a lásku, utěšuje nás ve chvíli zkoušek, podporuje úsilí o spravedlnost a mír. Taká já dnes večer v Ostii – tak jako to učinil bl. Pavel VI. před padesáti lety – budu slavit mši, po níž bude následovat procesí s Nejsvětější svátostí. Všechny vás zvu k účasti, rovněž duchovní, prostřednictví rádia a televize. Kéž nás P. Maria v dnešní den doprovází.
Kéž na přímluvu P. Marie, eucharistické Ženy, roste v celé církvi víra v Pánovo Tělo a Krev, radost z účasti na mši svaté, zejména nedělní, a odhodlání svědčit o nesmírné Kristově lásce.
Přeložila Johana Bronková
