Nejbezútěšnější periferií trpícího Kristova lidství je lhostejnost k víře
Svatý otec ve spojitosti s podzimní biskupskou synodou zvolil za téma letošního poselství: Společně s mladými nesme evangelium všem. „Křesťanská víra je neustále mladá, když je otevřena poslání, které nám dává Kristus. A »misie obnovuje víru« – píše papež František s užitím slov Jana Pavla II. z encykliky o stálé platnosti misijního poslání (Redemptoris missio, 2). „Každý muž a žena je posláním, které je důvodem jejich života na této zemi – konstatuje papež. Být přitahováni a posláni – to jsou dva pohyby, které naše srdce, zejména v mládí vnímá jako niterná hnutí lásky, která slibují budoucnost a posouvají náš život vpřed“ – čteme v poselství.
„Církev – píše dále papež František - hlásáním toho, co zdarma dostala, může sdílet s vámi mladými cestu a pravdu, které dávají životu na této zemi smysl. Ježíš Kristus, pro nás usmrcený a vzkříšený, se nabízí naší svobodě, kterou podněcuje, aby tento pravý a plný smysl hledala, objevovala a zvěstovala. Drazí mladí, nemějte strach z Krista a Jeho církve! V nich je poklad, který naplňuje život radostí. Ze své zkušenosti vám pravím – zdůrazňuje dále papež – že právě díky víře jsem našel základ svých snů i sílu je uskutečnit. Viděl jsem mnoho utrpení, mnoho chudoby znetvořující tváře mnoha bratří a sester. A přece, je zlo pro toho, kdo stojí na straně Ježíše, provokací k tomu, aby miloval ještě více. Mnozí muži a ženy, mnozí mladí, velkodušně z lásky k evangeliu ve službě bratřím darovali sami sebe, někdy až k mučednictví.“
Předávání víry až do končin země – pokračuje dále papež v poselství k Misijní neděli – je „jádrem církevního poslání a uskutečňuje se »nakažlivostí« lásky, kde je radost a nadšení výrazem opětovného nalezení smyslu a plnosti života. Propagace víry skrze přitažlivost si žádá otevřené srdce, které rozpíná láska. Lásce nelze klást meze, jak praví Píseň písní (8,6): silná jako smrt je láska. Tato expanze generuje setkání, svědectví a zvěstování, generuje sdílení v lásce se všemi, kteří jsou víře vzdáleni nebo se k ní stavějí lhostejně, nepřátelsky a zamítavě. Lidská, kulturní i náboženská prostředí odcizená Ježíšovu evangeliu a svátostné přítomnosti církve jsou těmi nejextrémnějšími periferiemi, „končinami země“, kam jsou Ježíšovou Paschou posíláni jeho učedníci v jistotě, že jejich Pán bude stále s nimi (srov. Mt 28,20). V tom spočívá to, co nazýváme misssio ad gentes. Nejvíce bezútěšnou periferií strádajícího Kristova lidství je lhostejnost vůči víře nebo dokonce nenávist k božské plnosti života. Každá hmotná i duchovní chudoba, každá diskriminace bratří a sester je vždycky důsledkem odmítání Boha a jeho lásky.“
„Drazí mladí – pokračuje papež František – končiny země jsou pro vás dnes velice relativní a poměrně snadno dostupné. Digitální svět a sociální sítě, jež nás obklopují a prostupují, rozmělňují hranice, ruší okraje a distance, redukují diference. Všechno se zdá na dosah ruky, všechno je blízké a bezprostřední. Avšak neodevzdáme-li svoje vlastní životy, budeme moci mít myriády kontaktů, ale nikdy nebudeme ponořeni do opravdového společenství. Misijní poslání do končin země vyžaduje sebedarování opírající se o povolání, které nám dal Ten, kdo nás postavil na tuto zem (srov. Lk 9,23-25). Troufám si říci, že pro mladého člověka, který chce následovat Krista, je podstatné hledat a přijmout vlastní povolání.“
V závěru poselství k letošní Misijní neděli papež František poukazuje na skutečnost, že právě ze srdcí mladých lidí se zrodila Papežská misijní díla. Jedno z nich, zvané Papežské misijní dílo dětí si letos připomíná již 175. výročí svého založení. Tato „chvályhodná díla misijní služby“ působí napříč farnostmi, jsou počátkem duchovní plodnosti a „mohou také mladým lidem pomoci k rozhodnutí darovat svůj život do služby misijnímu poslání,“ konstatuje Svatý otec.
Připomeňme v této souvislosti, že Papežská misijní díla v České republice podpořila loni rozmanité evangelizační projekty v různých částech světa částkou 30 milionů Kč.
