Nechme do sebe vstoupit Boží světlo

Před začátkem bohoslužby přenášené z kaple Domu sv. Marty vybídnul Petrův nástupce k modlitbě za Evropu.

„V této době potřebujeme jednotu mezi sebou a mezi národy. Modleme se dnes za Evropu, aby dokázala nalézt tuto jednotu, bratrskou jednotu, o níž snili otcové zakladatelé Evropské unie.“

V homilii papež komentoval Janovo evangelium (Jan 3,16-21), které v těchto dnech podává postupně Ježíšovu rozmluvu s Nikodémem. Dnes se věnoval dvěma bodům, které přibližují tajemství vykoupení, totiž zjevení Boží lásky v ukřižovaném Ježíši a světlu, které nám ukazuje, co nechceme vidět.

„Tato pasáž Janova evangelia ze třetí kapitoly, tento dialog mezi Ježíšem a Nikodémem, je opravdovým teologickým traktátem. Zde je všechno: katecheze, teologická reflexe i povzbuzení; v této kapitole je všechno. A pokaždé, když ji čteme, nacházíme více bohatství, více vysvětlení, jež nám umožňují chápat Boží zjevení. Bylo by krásné číst jej vícekrát, abychom se přiblížili k tajemství vykoupení. Dnes vybírám z této pasáže pouze dva body.

Prvním je zjevení Boží lásky. Bůh nás miluje a – jak říká jistý světec – miluje nás bláznivě. Boží láska vypadá šíleně. Má nás rád: »tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna« (Jan 3,16). Dal svého Syna, poslal svého Syna a poslal jej zemřít na kříži. Pokaždé, když hledíme na Ukřižovaného, nacházíme tuto lásku. Jeho kříž je velká učebnice lásky. Není to předmět, který se někam připevní, ať krásný či méně, starobylý či moderní. Nikoli. Je to výraz Boží lásky. Tak nás miloval Bůh. Poslal svého Syna, který se z lásky zřekl sebe až ke smrti na kříži. „Tak miloval Bůh svět, že dal svého Syna.“

Kolik lidí, kolik křesťanů tráví čas pohledem na kříž... a nacházejí tam všechno, protože pochopili. Duch svatý jim dal pochopit, že je tam veškerá věda, veškerá Boží láska, veškerá křesťanská moudrost. Pavel o tom mluví, když vysvětluje, že všechno lidské uvažování je dobré jen do určité míry, ale pravé uvažování, nejkrásnější způsob myšlení, jež vysvětluje všechno, je Kristův kříž, »ukřižovaný Kristus, který je skandálem« (srov. 1 Kor 1,23) a bláznovstvím. Je však cestou. A to je Boží láska. »Tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna« (Jan 3,16). A proč? »Aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný« (v.16). Milující Otec chce mít svoje děti u sebe.

Hledět mlčky na Ukřižovaného, dívat se na rány, hledět na Ježíšovo Srdce, společně se dívat na ukřižovaného Krista, Božího Syna, který se zřekl sebe a byl ponížen... z lásky. Toto je první bod, který nám dnes ukazuje tento teologický traktát, jímž je Ježíšův dialog s Nikodémem.

Druhý bod nám také pomáhá: »Světlo přišlo na svět, ale lidé měli raději tmu než světlo, protože jejich skutky byly zlé« (v.19). Ježíš zmiňuje také světlo. Jsou lidé – často i my – kteří nemohou žít ve světle, protože jsou zvyklí žít ve tmě. Světlo je oslepuje, nedokáží vidět. Jsou jako netopýři, umějí se pohybovat jenom v noci. A také my, když jsme v hříchu, ocitáme se v tomto stavu a netolerujeme světlo. Je pro nás pohodlnější žít v temnotě; světlo nás políčkuje, ukazuje nám, co vidět nechceme. Horší je však, že oči duše, uvyknou životu v temnotě natolik, že pak nevědí, co je to světlo. Ztrácím smysl pro světlo, protože si zvykám na tmu. A mnohé lidské skandály, mnohá zkaženost to ukazují. Zkažení nevědí, co je to světlo. My také, jsme-li v hříchu a vzdáleni od Pána, stáváme se slepými, lépe se cítíme ve tmě a takto jdeme, pohybujeme se jako slepci, jak můžeme.

Nechme Boží lásku, která poslala Ježíše, aby nás zachránil, vejít k sobě; a světlo, které Ježíš přináší, světlo Ducha ať do nás vstoupí a pomáhá nám vidět věci v Božím světle, světlem pravým a nikoli ve tmě, kterou nás obdařuje pán temnot.

Dnes tedy dvě věci: Boží láska v Kristu, v Ukřižovaném, v každodennosti. A otázka, kterou si můžeme každý den klást: „Jdu ve světle nebo jdu ve tmě? Jsem Boží dítě nebo jsem se stal ubohým netopýrem?“

Uzavřel papež svoje kázání při ranní bohoslužbě v kapli Domu sv. Marty, kde jako obvykle vybídnul věřící sledující její přímý přenos k duchovnímu svatému přijímání během závěrečné adorace svátosti oltářní.

(mig)