Pokoje se dosahuje pokorou, mírností a trpělivostí

Pokoje se dosahuje pokorou, mírností a trpělivostí, a to jak ve společnosti, tak v rodině, zdůraznil Petrův nástupce, který kázal o dnešním prvním čtení z listu Efesanům (Ef 4,1-6). František připomenul, že Pavel z vězení křesťanům adresoval skutečný chvalozpěv na jednotu a upozornil je na důstojnost jejich povolání.

Apoštola až do jeho smrti na místě zvaném Tre Fontane provázela samota, protože křesťané se příliš zabývali vnitřními rozpory, poznamenal dále papež. Podobně Ježíš před smrtí, při Poslední večeři, prosil Otce o milost jednoty. Navzdory tomu jsme téměř uvykli každodenní konfliktní atmosféře – v novinách a televizi jeden spor střídá druhý, vedou se války, nevládne mír a shoda. Ačkoli se uzavírají smlouvy, které by měly konflikty zastavit, nikdy se nedodržují. Pokračuje zbrojení, příprava válek a zkáza.

„Všímáme si, že také světové instituce, založené v té nejlepší vůli na podporu mezilidské jednoty a míru, dnes vnímají svou neschopnost dospět ke shodě – tu padne jedno veto, tam se zase objeví dílčí zájem...Jen s námahou se dohodnou na míru a v mezičase válka vše ničí, děti nemají co jíst, nechodí do školy, postrádají vzdělání. Tíhneme k rozvratu, válkám, nejednotě. Tento sklon nám do srdce zasel nepřítel, zhoubce lidstva, ďábel. Pavel nás učí cestě jednoty, o níž říká, že ji kryje či takříkajíc přísně střeží pouto pokoje. Pokoj vede k jednotě.“

Apoštol dále vyzývá k životu, který by byl hoden obdrženého povolání, a sice k všestranné pokoře, mírnosti a trpělivosti.

„K tomu, aby mezi námi – kteří jsme uvykli vzájemným urážkám a křiku – zavládl mír a jednota, je zapotřebí laskavost a velkodušnost. Ostatní nech plavat, ale otevři srdce. Lze těmito drobnými postoji nastolit mír? Ano, zde je cesta. Je možné tak dospět k jednotě? Ano, cestou pokory, mírnosti a trpělivosti. Pavel je praktik a přidává ryze praktickou radu: Snášejte se navzájem v lásce. Snášet se navzájem – není to jednoduché, stále vycházejí najevo soudy a odsouzení, vedoucí k rozkolu, odstupu...“

Děje se to také tehdy, když se od sebe odvrátí členové téže rodiny, vysvětloval papež František. Ďábel září štěstím, protože se tu schyluje k válce. Rada proto zní: snášet se nazvájem, neboť každý z nás zavdává důvod ke znechucení a netrpělivosti. Jsme totiž všichni hříšníci a máme své chyby. Svatý Pavel doporučuje, abychom si „zachovali jednotu ve smýšlení, spojeni poutem pokoje“. Jistě jej k tomu podnítila Ježíšova slova při Poslední večeři: „Jen jedno je tělo, jen jeden Duch“ (Ef 4,4). Potom apoštol pokračuje a přibližuje nám obzory pokoje v Bohu, stejně jako nám Ježíš tyto obzory ukázal v modlitbě: „Ať jsou všichni jedno, jako ty, Otče, ve mně a já v tobě“. V závěru římský biskup odkázal ke dnešnímu evangeliu (Lk 12,54-59), ve kterém Ježíš radí, abychom se s protivníkem vyrovnali ještě cestou na úřad. Je to dobrá rada, komentoval papež, protože na začátku střetu ještě není těžké obnovit shodu.

„Ježíšova rada – dohodni se a usmiř hned na začátku – dokazuje pokoru, mírnost a trpělivost. Mír celého světa lze budovat těmito nepatrnými postoji, protože také Ježíš tak vystupoval. Byl pokorný, mírný a vše odpouštěl. Dnešní svět potřebuje pokoj, my potřebujeme pokoj, naše rodiny i společnost ho také potřebují. Začněme tedy doma uvádět ve skutek tento prostý přístup – trpělivý, mírný a pokorný. Ubírejme se dál po této cestě, ustavičně usilujme o jednotu a upevňujme ji. Kéž nám na této pouti pomáhá Pán“,

Zakončil papež František dnešní ranní kázání v Domě svaté Marty.

(jag)