Církev je ženou a matkou

Tato závazná liturgická památka je letos poprvé v kalendáři všeobecné církve na základě dekretuEcclesia Mater vydaného na podnět Svatého otce 3. března t.r. Kongregací pro bohoslužbu a svátosti. Připadá na pondělí po slavnosti Seslání Ducha svatého a její datum je tedy pohyblivé v závislosti na datu Velikonoc. Petrův nástupce ji ustanovil s cílem „podpořit mezi pastýři, zasvěcenými osobami a věřícími laiky růst mateřského cítění a ryzí mariánskou úctu.“

Papež František v dnešní homilii podotkl, že evangelia označují Marii za „Ježíšovu matku“, nikoli za „paní“ či „vdovu po Josefovi“. Její mateřství prostupuje celým Písmem, počínaje Zvěstováním až do konce. Již otcové církve pochopili tutu specifičnost jako charateristiku, která dosahuje a obepíná církev.

„Církev je feminní, protože církev, nevěsta je ženského rodu. A je matkou, která přivádí na svět. Je nevěstou a matkou. Církevní otcové jdou ještě dále a říkají: »Také tvoje duše je Kristovou nevěstou a matkou«. Tuto feminní dimenzi spatřujeme v postoji vycházejícím od Marie, jež je Matkou církve. Pokud církev tuto dimenzi ztratí, je zbavena pravé totožnosti a stane se dobročinným sdružením či fotbalovým týmem nebo něčím jiným, ale přestane být církví.“

Jedině církev v ženském rodě může být plodná podle úmyslů Boha, který se narodil z ženy, aby nás naučil této ženské cestě – pokračoval papež.

„Důležité je, aby církev byla ženou, která je nevěstou a matkou. Pokud na to zapomínáme, církev se stane maskulinní a tuto dimenzi ztrácí, stává se žalostnou církví starých mládenců, kteří žijí v izolaci, nejsou schopni lásky a nemají plodnost. Bez ženství se církev neobejde, protože je ženou. A tohoto stavu se jí dostává od Marie, protože tak tomu chtěl Ježíš.“

Ctnost, ve které žena nejvíce vyniká – poznamenal dále papež – je něha. Vidíme to z Lukášova popisu betlémských událostí: »Maria porodila syna, zavinula do plének a položila do jeslí« (Lk 2,7). Pečovala o něho s jemnocitem, laskavě a pokorně – toto jsou mocné charakteristiky maminek.

„Církev, která je matkou, ubírá se cestou něhy. Zná bohatou důmyslnost něhy, mlčení, soucitného pohledu a ztišení. A také duše - lidská bytost, která prožívá tuto svoji příslušnost k církvi a ví, že církev je matkou, musí se ubírat stejnou cestou. Je mírnou, jemnocitnou, přívětivou a láskyplnou.“

Kázal papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty.