Sestra Viktorie a její poslání: navrátit úsměv ukrajinským dětem
Beata Zajączkowska - Vatikán
„Obávám se jen jedné věci, že budu muset pochovat některé z dětí, o které se staráme“, přiznala sestra Viktorie. Od prvních okamžiků po ruské agresi na Ukrajině začala vytvářet bezpečná útočiště pro matky s malými dětmi a těhotné ženy.
Útulek na nádraží a andělé radosti
„Během prvního týdne ostřelování jsme byly ve sklepě, bály jsme se a přemýšlely, jak pomoci našim dětem“, vyprávěla. Později se vydala na nádraží, kde přestupovali uprchlíci z východní Ukrajiny. Náhodně potkaná žena jí řekla, že pro matky s dětmi připravila místnost, kde se mohou cítit bezpečně.
A tak se začala starat o děti vysídlených uprchlíků ve Vinnycji. Shromáždila skupinu dobrovolníků a pustila se do organizování her: „Chtěla jsem děti vyvést ze smutku, ve kterém uvízly“. Ukrajinská řeholnice pozorňuje na to, že válka na děti uvaluje režim, který je těžko snesitelný: nemohou chodit do školy a ani si jít hrát ven. Aby formalizovala projekt, který začínal nabývat konkrétní podoby, vstoupila řeholnice do Křesťanské záchranné služby, která byla v Kyjevě zřízena na pomoc lidem po vypuknutí války v roce 2014. Tam založila sbor pro pomoc dětem: „Andělé radosti“.
Andělské povolání
Název není náhodný. Sestra Viktorie totiž patří ke Kongregaci andělských sester, založené v roce 1889, kdy byla církev tvrdě pronásledována ruským carem. Seznámila se s nimi prostřednictvím své tety z matčiny strany. „Když k nám teta přicházela, vydávala o nich velmi dobré svědectví, a tak jsem se rozhodla jít v jejích stopách“. V roce 2005 složila své první sliby. Vystudovala pedagogiku, která dala jejímu životu nový směr. „Práce s dětmi je mou vášní, je to úkol velmi zodpovědný, vždyť rodiče nám svěřují své ratolesti s důvěrou, že jsou v bezpečí a budou vychovávány k nejvyšším hodnotám“, říká. Přiznává, že už doma, kde se starala o čtyři mladší sourozence, prošla dobrou školou. Jedna ze sester, která šla v jejích stopách, také vstoupila do řeholního společenství Andělských sester.
Sestra vracející úsměv
V současné době sestra Viktorie působí v Žytomyru, ale se svými „anděly radosti“ neustále cestuje do osvobozených oblastí. Pomáhá především vysídleným dětem z těžce zkoušených rodin, jejichž otcové zahynuli ve válce. Pokaždé se projektu „Andělská dobrodružství“ účastní 50 až 70 dětí. „Přijedeme ráno, vyzdobíme místnost balónky, přivezeme stroj na cukrovou vatu a párky v rohlíku a hry začínají“, vypráví. Každé z dětí dostane svatozář a řeholnice spolu s dobrovolníky vypráví malým dětem o andělech a jejich poslání a o tom, že každý z nás může být andělem pro své bližní. Během hry se na stole objeví také dort pro děti, které slaví narozeniny: „Dáváme jim jakousi náhradu normality, myslíme na maličkosti, na které už jejich rodiče nemají sílu“. Přiznává, že jí trhá srdce, když děti dostávají dárky bez sebemenší emoce na tváři, bez úsměvu. „Chce to hodně času a trpělivosti, aby smutek opadl“, dodává. Vzpomíná na slzy matek, které vidí, jak se jejich děti opět usmívají. „To je největší odměna pro anděly radosti. Mezi dobrovolníky jsou matky a otcové, kteří své děti na andělská dobrodružství přivádějí. Je to neuvěřitelně povznášející svědectví, když děti vidí své rodiče sloužit potřebným“, popisuje a s. Viktorie.
Také andělé potřebují podporu
V rámci mise dostávají rodiny balíčky s potravinovou pomocí a prostředky osobní hygieny. „Žijeme z Boží prozřetelnosti“, říká sestra Viktorie. Často chodí na trh a prosí prodejce o potřebné produkty. Navzdory těžké situaci panuje velká solidarita. Když je pokladna prázdná, dějí se zázraky. Najde peníze v darovaných knihách nebo jí na účet přijde nečekaný převod. V pohraničních vesnicích pořádá pro nejmenší promítání filmů s popcornem. „Děti jsou naše budoucnost, ale v této válce trpí nejvíce, musíme zachránit jejich dětství“, prohlašuje sestra Viktorie. „Ještě se nestalo, že by výprava musela být z ekonomických důvodů zrušena. Bůh pomáhá, posílá dobré anděly, díky nimž můžeme investovat do dětí“, uzavřela ukrajinská řeholnice.
