Vatikánská známka k pětistému výročí konverze sv. Ignáce Vatikánská známka k pětistému výročí konverze sv. Ignáce 

P. Zaglul SJ: K čemu dnes inspiruje sv. Ignác z Loyoly

"Svatý Ignác byl snílek", nejprve toužil být velkým rytířem a po svém obrácení snil o následování Ježíše, o tovaryšstvu, které se postaví výzvám doby v síle hloubky setkání s Ježíšem – říká poradce generálního představeného Tovaryšstva Ježíšova, otec Jesús Zaglul Criado, z Dominikánské republiky.

V čem může být příklad sv. Ignáce inspirativní pro dnešní mladé lidi?  V rozhovoru se svým spolubratrem otcem Manuelem Cubíasem ze španělské sekce našeho rozhlasu se dominikánský jezuita zamýšlí nad hlavními rysy, které mohou také dnes zarezonovat v srdcích lidí hledajících svou životní cestu.

"Byl velkým snílkem, a to jak ve svých snech o tom, že se stane rytířem, tak po svém obrácení ve snech o následování Ježíše , o tom, že shromáždí skupinu společníků, kteří dokáží jít Ježíšovou cestou a vytrvat v tváří tvář nesnázím, s nimiž se setkají, ať už to budou dlouhé cesty nebo vězení.

Druhým rysem je schopnost postavit se čelem k problémům. Ignác vynakádá veškeré své prostředky a svůj zápal k uskutečňování svých idejí a tužeb. Proces je to dlouhý, vede ho z Loyoly do Manresy, do Říma a do Jeruzaléma. Svatý Ignác nebyl vždy pochopen lidmi své doby. Zpočátku se potýkal s řadou nesnází, kvůli novátorskému rázu toho, co předkládal.”

Ve své autobiografii se Ignác v této době označuje za poutníka, tza někoho, "kdo je stále na cestě a kdo chce uskutečnit své sny (...)” Na pouti do Jeruzaléma, riskuje život, protože loď, na které cestoval, ztroskotá. Zažívá radikální proměnu a je schopen všechno opustit. Postupně si Ignác uvědomujuje své “reálné možnost” a se svými společníky se rozhoduje, že dají své síly k dispozici papeži. Pochopil také, že poslání, k němuž se cítil povolání, musí vykonávat ve skupině “bratří v Pánu”, dodává otec Zaglul.

“Je to skupina přátel kteří jednají ve velké svobodě, ve vzájemné náklonnosti, a přestože žijí odděleně, spojují je společné projekty. Avšak tím prvním, co spojuje prvních sedm tovaryšů, je zkušenost Boží lásky.”Duchovní cvičení je udržují v postoji neustálého rozlišování, aby viděli, kam je Bůh volá v jejich životech, jako jednotlivce i jako skupinu. Vědomě chtějí být zakotveni ve vnitřní hloubce, která neznamená jen schopnost přemýšlet a zpytovat vlastní život, ale "schopnost hledět na něj Ježíšovým způsobem, hledět na Boží lásku v nás a objevovat, že Bůh s námi komunikuje, že k nám promlouvá," dodává dominikánský jezuita, otec Jesús Zaglul, na okraj dnešní liturgické památky sv. Ignáce.

(job)

31. července 2021, 12:52