Ze zasedání při otevření maronitské synody v Bkerke Ze zasedání při otevření maronitské synody v Bkerke 

Maronitská církev děkuje papeži za zájem o Libanon

Na své synodě zástupci maronitů z Libanonu a diaspory diskutovali o aktuálních otázkách, kterým čelí maronitská církev v zemích své přítomnosti.

Libanonská maronitská církev na závěr své výroční synody poděkovala papeži Františkovi za jeho zájem o zemi a o zachování její jednoty. Účastníci konference dále zdůraznili papežovo přání, aby Libanon zůstal misijní zemí a vzorem mírového soužití a znovu získal svůj význam. Členové synody také vyjádřili podporu záměru patriarchy Bechara Raie zachránit Libanon po neúspěchu při sestavování vlády a zachovat jeho neutralitu.

Stát zklamal Libanonce, církev to vnímá jako výzvu

Při zahájení konference největší libanonské křesťanské komunity 9. června kardinál Rai řekl, že naděje libanonského lidu spočívá v církvi poté, co kvůli neúspěchům a zklamáním ztratil důvěru v politiku a úřady. Pro církev je podle něj "tato hořká morální realita" výzvou, aby prostřednictvím svých institucí kompenzovala "selhání státu a těch, kdo mají moc, vůči všem občanům".

Rai vytkl politickému vedení země, že z Libanonců udělalo žebrající a strádající lid. Církev by podle něj neměla mlčet nebo nečinně přihlížet tomu, jak jsou lidé "vystaveni politické, sociální a existenční nespravedlnosti, která je připravuje o jídlo a léky, o nejzákladnější práva, zejména o možnost pracovat a důstojně žít ve vlasti.

Podle patriarchátu na synodě zástupci maronitů z Libanonu a diaspory diskutovali o aktuálních otázkách, kterým maronitská církev čelí v zemích, kde působí.

Maronité

    Maronité jsou největší křesťanskou komunitou v Libanonu. Své jméno odvozují od poustevníka Marona, který žil poblíž Apameie v severní Sýrii a podle tradice zemřel roku 410. Mezi maronským klášterem a byzantskou císařskou církví panovalo v 7. století dogmatické napětí. Rozchod s Konstantinopolí nastal v roce 745 ve sporu o jmenování antiochijského patriarchy. V té době si již maronité zvolili vlastního patriarchu. Tradice ho nazývá Jan Maron. U maronitů nikdy nedošlo k odluce od Říma.

Maronité mají vlastní liturgii ve starosyrštině. Jejich patriarcha je volen biskupy nejméně dvoutřetinovou většinou a potvrzován papežem. Podle Vatikánu žijí na celém světě asi tři miliony maronitů.

Po dohodě při získání libanonské nezávislosti v roce 1943 maronité vždy zajišťují funkci prezidenta státu. Vzhledem k úzkému propojení náboženství a politiky má úřad maronitského patriarchy také velký politický význam.

(kna)

21. června 2021, 12:37