Nadia de Munari – misionářka mezi nejbídnějšími
Padesátiletá Nadia byla napadena v noci z úterka na středu minulého týdne ve svém pokoji, ve vzdělávacím centru “Mamma Mia” v Nuevo Chimbote, jednom ze slamů na peruánském pobřeží. Po marném boji lékařů o její záchranu zemřela v nemocnici v Limě.
“Nadia milovala svou práci mezi dětmi a jejím snem bylo dávat jim lásku, cit a pevný bod, léčit hluboce zraněnou společnost,”říká Massimo Casa, který před více než třemi desetiletími nadchl Nadiu, tehdy dívku na prahu dospělosti, pro misijní práci. Při vzpomínce na Nadiu, však bez váhání vyslovuje slovo z nejnáročnějších: “pravda”.
“Pravda, to byl její hlavní rys. Vždycky chtěla znát pravdu. Byla velmi citlivá a také velmi pozorná. Nechtěla slyšet žádné lži, také v našich vztazích tomu tak bylo vždycky. “Řekni mi, jak to je, nechoď kolem dokola,” říkávala mi. Takhle mi zůstane zapsaná v paměti. Na prvním místě vnímavost k tomu, kdo trpí, vůle pomáhat spolu s dalšími přáteli, s lidmi, kteří jí byli drazí, a volba těch nejspolednějších. Hledět na toho, kdo se má nejhůř a touha po pravdě. A odtud pramení také touha pro pravdě ve víře, ve spiritualitě. Odhodlání hledat smysl života, sahající daleko za materiální věci. Není sice na mě, abych to vyslovil, ale jako křesťan, jako otec rodiny, ji považuji za mučednici: darovala celý svůj život.”
Říká Massimo Casa z hnutí Mato Grosso, pro kterého byla Nadia další dcerou, vedle čtyř vlastních dětí, a který dnes žije v misijním bratrstvu nedaleko Vicenzy, poskytujícím zázemí mladým misionářům. Vypráví o její první misijní práci v Ekvádoru v devadesátých letech a odjezdu do Peru, kde v posledních dvou desetiletích žila ve slamu vyrostlém v pouštní krajině na tichomořském pobřeží. Sloužila ve vzdělávacím centru provozujícím mateřské školky a školu, formační kurzy pro učitele. “Ve chvíli, kdy začneš sledovat život dítěte, dozvíš se postupně také o všech vnitřních dramatech jeho rodiny, o bídě a ubohosti překonávající hranice fantazie,” dodává Massimo. Prostředí, kde Nadia žila, odráželo situaci lidí vykořeněných ze svých tradic a strádajících stejně materiálně jako vnitřně, popisuje:
“Když jdete do hloubky a pozorujete rodinné a sociální vztahy, všimnete si, jak obtížné je najít touhu po Bohu ve společnosti těchto ubohých chudinských čtvrtích. Jsou to lidé, kteří dříve žili prostým životem v andských vesnicích, kde mohli ještě zachovávat něco ze své dávné religiozity. Když ale sestoupili z hor a vešli do metropole, začalo jejich utrpení ve slamech, kde je násilí na pořadu dne a tradiční duchovní prvky se vytratily. Upínají se k materiálním věcem, kterých se jim ovšem nedostává, a bída se často mění v krutost.”
Nadia De Munari si uvědomovala, že se něco může stát, a snažila se postupovat opatrně, dodává Massimo Casa. Vysvětluje, že nejlepší ochranou v těchto situacích je kapilární práce, od domu k domu, díky níž vám kryje záda náklonnost místních lidí. Právě tak Nadia postupovala. “Proto jsme velmi otřeseni a těžko nám je uvěřit, co se stalo,” poznamenává. V této chvíli probíhá vyšetřování a nedá se říci cokoli přesnějšího. Objevují se však hypotézy, že nešlo o čin namířený pouze proti misionářce, ale proti celému dílu. Mafie míří vysoko, aby zastrašovala, dodává pro Vatican News otec Gaetano Santagiuliana, který bude Nadiu pohřbívat v Santa Maria di Giavenale v jejím rodném Schiu, až její tělesná schránka doputuje na italskou půdu.
Operace Mato Grosso má v Peru 40 komunit – a dnes už také tři mučedníky. V roce 1992 byl zavražděn teroristy ze skupiny Sendero Luminoso Giulio Rocca, třicetiletý dobrovolník, který se právě chystal vstoupit do semináře, a v roce 1997 zemřel rukou únosců don Daniele Badiali, který se nabídl jako rukojmí výměnou za italskou dobrovolnici.
(job)
