Ticho a naslouchání jako metoda synody

Andrea Tornielli

Papež František na začátku synody hovořil o synodalitě, zdůraznil, čím se církevní shromáždění liší od politického setkání, a vyzdvihl, že ústřední roli hraje naslouchání Duchu svatému. Synoda, která byla zahájena 4. října, je zvláštní a podobá se pouze synodě o společenství z roku 1986. Společenství v církvi a synodalita jako způsob prožívání a vyjadřování tohoto společenství totiž představují základní aspekty a nejsou spojeny s konkrétními tématy.

Římský biskup také naznačil způsob, jakým se členové synody budou chovat, s prosbou, kterou s žádostí o pochopení rozšířil také na novináře povolané informovat o dění ve Vatikánu v říjnu tohoto roku. František vysvětlil, že na synodě by mělo být prioritou naslouchat, naslouchat především Duchu svatému. Naslouchat tomu, co říkají druzí, naslouchat tomu, co říkají ti, kteří jsou ode mne daleko, a sdílet jejich zkušenosti. K tomu je zapotřebí askeze. Vyžaduje to střežit chráněný prostor, aby jednotlivé postoje a protagonismy nepřevládly nad symfonickou harmonií celku.

Papež výslovně vyzývá k určitému postu od veřejných projevů, aby se tak uchoval tento chráněný prostor. Vyzývá také k tomu, aby to, co se zveřejňuje, dokázalo nějakým způsobem tento postoj zprostředkovat. František k tomu dodává: „Někteří řeknou – a už to prohlašují – že se biskupové bojí, a proto nechtějí, aby novináři mluvili...“ Vyjadřuje tak postoj a rozlišování, které se od členů synody vyžaduje na prvním místě.

Večer prvního dne shromáždění byl dán na vědomí jednací řád pro práci v těchto dnech, v němž se uvádí, že každý z účastníků je vázán mlčenlivostí a uchováním důvěrnosti, pokud jde o jeho vlastní vystoupení i o vystoupení ostatních účastníků. Zachování ochrany tohoto prostoru neznamená, že se neví, co se děje. Jedná se totiž o synodu s největším počtem přímých přenosů v historii: od meditací z duchovní obnovy až po různé pozdravy, od úvodních zpráv jednotlivých částí jednání (modulů) až po každodenní informace o obsahu rozpravy.

Jsou zde biskupové, kněží, řeholníci a řeholnice, laici a laičky ze všech koutů světa, kteří se společně v atmosféře modlitby, a nikoliv opozice či polarizace, budou v nadcházejících týdnech snažit pochopit cesty, které Duch naznačuje pro evangelijní hlásání schopné oslovit každého a pro církev stále věrnější svému původu, církev s otevřenými dveřmi, otcovský domov, kde je místo pro každého člověka s jeho vlastním namáhavým životem.