Synoda: Briefing v tiskovém středisku k práci plenárního shromáždění
L’Osservatore Romano
Práce synodálního shromáždění se naplno rozběhla v atmosféře bratrství, vstřícnosti a naslouchání. V pátek 6. října dopoledne, mezi 9. a 12.30 hodinou, se konala druhá generální kongregace (plenární shromáždění) - 351 účastníků, za účasti papeže - s projevy zástupců 18 menších okruhů (celkem jich je 35) a 22 volnými projevy: každý trval tři minuty, proložené přestávkami na ztišení a modlitbu. Odpoledne, od 16.00 do 19.15 hodin, proběhla stejným způsobem třetí generální kongregace. Třetí zasedání menších kruhů je naplánováno na sobotní dopoledne, 7. října, kdy budou dokončeny zprávy, které budou předloženy generálnímu sekretariátu. Práce pak bude pokračovat v pondělí dopoledne v 10 hodin - po slavení mše svaté v 8.45 hodin u oltáře Katedry Svatopetrské baziliky - čtvrtou generální kongregací.
Takový obraz synody nastínil Paolo Ruffini, prefekt Dikasteria pro komunikaci a předseda informační komise synodního hromáždění, na brífinku s novináři v pátek 6. října v Tiskovém středisku Svatého stolce. Mezi nejčastěji se opakujícími tématy, jimiž se zabývaly menší kruhy a v následných volných projevech, prefekt poukázal především na formaci, počínaje tou v seminářích. Seminaristů je málo a je třeba lepší organizace, bez formalismů a bez ustupování do ideologických invencí. Větší pozornost k formaci však byla věnována také kněžím, laikům, katechetům, celé církvi. Hovořilo se také o úloze laiků a žen, slavení eucharistie, liturgii, významu neděle, modlitbě a životu s chudými lidmi, o problematice migrantů. Společným tématem byla „církev vstřícná ke všem.
Sheila Peresová, tajemnice informační komise, popsala atmosféru sdílení v diskusi. Objevilo se i několik okamžiků napětí, ale převládá radost, potvrdila. Ruffini poté referoval o některých pasážích z projevů a poukázal na ústřední postavení Krista - trpícího Kristova těla, jak řekl - v každé pronesené úvaze. Z toho vyplývá důležitost zbavit se všeho, co se Kristu nepodobá, jako církev a jako věřící, dodal.
V modlitbě dozrává radikální povaha evangelia, bylo připomenuto v jistotě, že synodalita vychází ze křtu a že je vhodné trvat na formačních procesech. Nechyběly úvahy o pokušení strachu v souvislosti s dialogem s druhým, jako by dialog mohl narušit identitu, zatímco je naopak příležitostí k setkání.
Jako model synodální zkušenosti byla navržena postava pastýře, který vchází do ovčince a vychází z něj, přičemž bylo rovněž varováno před kritičností rizika uchopení moci. Styl synodality navíc v žádném případě neruší postavu a otcovství pastýře. Pastýři - zaznělo ve volných promluvách - jsou otcové a matky, kteří společně oslovují srdce světa. Také v otázce přijímání a doprovázení migrantů se vrátila postava pastýře, biskupa, který musí hrát ústřední roli.
Ruffini vysvětlil, že v projevech menších kruhů se hodně zdůrazňovala církev jako rodina a role rodin v církvi, protože v rodině je vždy místo pro všechny. Zvláště významná pak byla myšlenka adresovaná těm, kteří se synody nemohli zúčastnit, protože byli pronásledováni: účastníci připomněli mučednictví mnoh dnešních křesťanů. A potlesk - během času věnovaného svobodným intervencím - podtrhl blízkost utrpení ukrajinského lidu v této válečné době. Zaznělo také přání, aby Východ a Západ dýchaly společně jako dvě plíce, podle výroku navrženého svatým Janem Pavlem II.
Připomenut byl také výrok Benedikta XVI., který několikrát zopakoval papež František, že církev roste přitažlivostí, a nikoli proselytismem. Dále byla zmíněna revize církevních struktur. Zejména se závazkem být přijímajícím společenstvím, a tedy pochopit, co je třeba změnit, aby se dveře otevřely skutečně všem.
Společenství je snáze pochopitelné a vysvětlitelné slovo než slovo synodalita, zaznělo. A výmluvný obraz kříže z kostela sv. Damiána (v centru sobotní vigilie a umístěný v atriu auly Pavla VI.) každému neustále znovu předkládá poslání opravovat církev. Úkol, který zahrnuje snahu očistit církev od návyků, které neodpovídají evangeliu. A právě v tom spočívá problém klerikalismu, který ztěžuje synodalitu.
Lid však čeká na samaritánskou církev, čeká na kněze připravené probudit a znovu probudit křestní kněžství. Zkrátka církevní společenství, které není jen pro dokonalé, ale které miluje všechny své děti a to v každém případě, zvláště pak ty na okraji.
Ruffini poznamenal, že ve volných promluvách byl kladen zvláštní důraz na komunikaci s ohledem na mladé lidi, přičemž byla připomenuta potřeba přítomnosti církve v tomto kontextu. Jde o to, abychom si uvědomili, že Kristus je cesta a že je třeba vrátit se k tomu podstatnému, být vycházející církví. Právě mystika synodality se může stát metodou a odpovědí církve na problémy světa, tedy křesťanským způsobem přijímání křesťanských rozhodnutí.
Druhá část brífinku, přerušovaná dotazy novinářů, nabídla Ruffinimu příležitost vrátit se k některým bodům, které vyvstaly během shromáždění. Prefekt zejména zopakoval důležitost osobního rozlišování členů synody a v souvislosti se zvýšenou přítomností žen vyzdvihl její význam, přičemž poukázal na to, že během reflexe byl dán prostor tématům, jako je přijetí, mateřství a role žen v církvi. Nakonec se prefekt vrátil k ústřednímu postavení Ducha svatého v kontextu synodní zkušenosti a zopakoval, že shromáždění představuje Boží lid na cestě, který se shromáždil k modlitbě, společnému rozhovoru a rozlišování s postojem víry a důvěry v pomoc Ducha.
