Kardinál Parolin: Kéž Evropa najde jednotu tváří v tvář výzvám ve Středomoří

Massimiliano Menichetti

Je nezbytné, aby Evropa co nejdříve nalezla shodu ohledně nové úmluvy o migraci a udílení azylu. V rozhovoru pro vatikánská média to řekl kardinál státní sekretář Pietro Parolin v předvečer apoštolské cesty papeže Františka do Marseille, která se uskuteční 22. a 23. září u příležitosti ukončení „Rencontres Méditerranéennes“. Všechny evropské země, zdůraznil kardinál Parolin, musí společně převzít odpovědnost za situaci ve Středomoří, hledat řešení daleko od hesel a protikladů, a mít na paměti spíše tváře než čísla tohoto složitého a dramatického problému.

Vaše Eminence, papež bude v Marseille na Středomořských setkáních, kde se sejdou katoličtí biskupové třiceti středomořských zemí spolu s několika starosty a mladými lidmi. Co s sebou papež přiveze?

Svatý otec přijal pozvání k účasti na tomto třetím ročníku Středomořských setkání, který následuje po setkáních v Bari a Florencii, a považuje je za vzácnou příležitost ke sdílení a budování společného dobra. Středomořská setkání totiž v kontextu, který téměř jedinečným způsobem spojuje různá území, národy, historie a náboženství, podporují jednotu při řešení společných a rozhodujících výzev pro budoucnost, která, ať se nám to líbí, nebo ne, bude společná, nebo nebude, jak papež opakovaně připomněl. Věřím, že Svatý otec chce v Marseille vydat svědectví o tomto duchu soudržnosti a konkrétnosti. Ve Středomoří v současné době převládá debata spojená s otázkou migrace, kde se kromě obtíží ukazuje právě potřeba řešit problémy společně a s prozíravými vizemi, nikoli jen jako mimořádné události okamžiku, k nimž se každý snaží přistupovat podle svých partikulárních zájmů.

Jak prosazovat přijetí, dialog a mír ve světě, který jen stěží dokáže rozpoznat tvář těch, kdo jsou v nouzi?

Řekl bych, že právě tím, že začneme vážně a aktivně věřit v dialog, který není užitečným nástrojem k prosazování vlastních postojů, ale otevřenou cestou k hledání společných řešení. Řekl jste, že svět má problém rozpoznat tvář těch, kteří jsou v nouzi, a to je pravda: řada problémů se bohužel řeší spíše podle čísel než podle tváří. Když přemýšlíme o dramatu migrantů, musíme naopak vycházet z priority lidské důstojnosti před jakýmikoli jinými, byť legitimními hledisky, a vyhnout se onomu ideologickému myšlení, před nímž papež varuje a které staví teorie, často propagandistické, před realitu faktů. Migrační problematika je složitý fenomén, který nemá jednoduchá a okamžitá řešení a který by se neměl řešit pomocí hesel a slibů, ale, jak před několika dny připomněl i Vysoký komisař OSN pro uprchlíky, pomocí jednotných akcí, které skutečně vynakládají prostředky na zajištění lepších podmínek jejich přijímání, míru a stability.

Války, chudoba a násilí často rozhodují o nutnosti opustit vlastní zemi. Vaše Eminence, jaké konkrétní kroky lze podniknout, aby se probudilo svědomí mezinárodního společenství?

Ačkoli právě války, chudoba a násilí určují rozhodnutí, zda opustit vlastní zemi, nesmíme zapomínat, že jsou způsobeny těmi, kdo se dopouštějí násilí, kdo vyvolávají konflikty, kdo přijímají politická rozhodnutí, která nesměřují ke společnému dobru. Prvním krokem je proto převzít odpovědnost za rozhodnutí, která každý den činíme ve svých domovech, v rodinách, mezi přáteli, v práci, ve škole, ve společnosti a ve vládě. Krize tedy nejsou náhodné, ale jsou záležitostí osobních a kolektivních rozhodnutí. Řekl bych, že je třeba konverze jako východiska pro pozitivní politické návrhy, investice a sociální projekty zaměřené na budování kultury lásky a bratrské společnosti, kde lidé nejsou nuceni utíkat, ale mohou žít v míru, bezpečí a prosperitě.

V posledních dnech se zintenzivnilo vyloďování migrantů na italském pobřeží, zejména na Lampeduse. Co říci obyvatelům ostrova, kteří vždy migranty přijímali, ale již léta žádají, aby nebyli ponecháni sami?

Především, žádný dobrý skutek není zbytečný, žádné gesto lásky a dobročinnosti není zbytečné. Kristus je přítomen v našich pokusech milovat a pečovat o ty nejmenší z nás a v každém skutku štědrosti se s ním setkáváme a zakoušíme jeho přítomnost. Ti, kdo se angažují v péči o migranty a uprchlíky, však nemohou zůstat na tyto situace sami bez podpory vlád. Potřebují solidaritu na národní i mezinárodní úrovni. V současné době se na politické úrovni projednává nejeden akční plán. Nejen v Itálii, ale i v Evropě. V úvahu přicházejí jak různé rozvojové projekty v Africe, tak Nový pakt o migraci a azylu. O paktu je třeba co nejdříve najít shodu. Všechny evropské země musí společně převzít odpovědnost za situaci ve Středomoří.

Když se hovoří o migračních tocích, vzniká dojem, že jsme stále „v roce nula“, ačkoli již existují zavedené modely integrace a přijímání migrantů. Jak důležitá je jejich realizace a pozitivní komunikace?

Existují osvědčené postupy a akční plány, nezačínáme od nuly. Existují modely, které mohou zajistit, aby migrace probíhala bezpečně, spořádaně a pravidelně. Všichni jsme proto vyzváni, abychom překročili rámec rétoriky a přijali účinné politiky, které zabrání přetížení systému přijímání migrantů a podpoří práci lidí v terénu.

Co se očekává od setkání v Marseille?

Řekl bych, že samotný název tohoto setkání, „Mozaika naděje“, dobře vystihuje očekávání. Jde vlastně o to, abychom oživili naději a abychom v době, kdy je vnímána atmosféra velké netrpělivosti a lhostejnosti, tak učinili společně, sblížili se nad zásadními tématy, kolem nichž nepomáhají stranické názory a protiklady, ale spolupráce a dobrá vůle. Mám na mysli fenomén migrace, ale také výzvy v oblasti míru, klimatických změn, boje proti hladu... V tomto smyslu představuje marseillské setkání prostřednictvím společné práce církevních a občanských představitelů příležitost, jak konkrétně podporovat naději.