Buonomo: Reforma Vatikánu mu má dát nový misijní impuls

Giancarlo La Vella - Vatican News 

Nový základní zákon Městského státu Vatikán, schválený papežem Františkem, reaguje na potřebu následovat reformy prosazované papežem v perspektivě nového misijního impulsu celé církve. Ve stručnosti to v rozhovoru pro Vatikánský rozhlas - Vatican News řekl profesor mezinárodního práva a rektor Papežské lateránské univerzity Vincenzo Buonomo. Jde zejména o nové složení papežské komise, která již nebude tvořena pouze kardinály, ale bude otevřena i laikům a laičkám.

Pane profesore Buonomo, jak zapadá nová vatikánská "ústava" do rámce reforem pontifikátu papeže Františka?

Patří do rámce reforem, které - jak papež František vždy říkal - si nekladou za cíl abstraktní změny, ale především vždy berou v úvahu to, co bylo učiněno dříve, a chtějí posílit některé důležité aspekty, které jsou dnes nezbytné. I v případě Městského státu Vatikán se stává nezbytným nejen odvolávat se na tradici, která sahá od roku 1929 až do současnosti, ale také chápat, jaký je neustálý vývoj, kterému podléhá samotný stát, a to i ve vztahu ke skutečnostem, které jsou vůči samotnému státu vnější, takže se stává nezbytným nový základní zákon, tedy normy, které mohou upravovat fungování státu a také fungování ostatních zákonů, které ve státě existují.

Touto reformou vstupuje do Základního zákona zásada přizpůsobení vatikánských norem mezinárodním závazkům, které Svatý stolec přijal za Městský stát Vatikán…

Domnívám se, že k tomu patří i instrumentální funkce státu. Když Pius XI. definoval tuto funkci jako důležitou pro zajištění svobody, nezávislosti Apoštolského stolce, a tedy i území, v té době stejně jako dnes bylo a je nutné, aby mohl nějakým způsobem fungovat bez zásahů zvenčí. To však neznamená nepřijmout to, co se na mezinárodní úrovni nabízí pro regulaci mnoha aspektů. A v posledních letech se Svatý stolec a řád vatikánského státu stále více přizpůsobuje novým předpisům a především těm předpisům, které mohou dát státu potřebný impuls k tomu, aby garantoval to, co je misijní činností státu, protože to je aspekt, který musí být silně zdůrazněn a který zákon přejímá: to znamená misijní povahu státu, protože je přímo funkční vůči magisteriu církve a munusu nejvyššího velekněze. Mezinárodní aspekty jsou rovněž začleněny s ohledem na kompetence guvernorátu. Zákon vymezuje některé výlučné úkoly guvernorátu, což jsou úkoly, které může vykonávat pouze guvernorát, a to i s odkazem na mezinárodní pravidla. Bezpečnost, ochrana životního prostředí, hospodářská činnost, ochrana uměleckého dědictví, konektivita například z hlediska sítí jak z technického, tak z manažerského hlediska, jsou dnes stanoveny a navázány na předpisy nebo pravidla chování na mezinárodní úrovni. O to více je zde snaha o možnost standardizace a napojení na realitu, která je globálním prostorem, do něhož je zasazen i Vatikánský městský stát.

Jak se mění Papežská komise a další orgány státu?

Četba zákona nás okamžitě přivede k zjištění, že došlo ke změně terminologie. Používá se slovo "pravomoci", které se vztahuje pouze na nejvyššího papeže. Naproti tomu ostatní státní orgány vykonávají "funkce": zákonodárné, výkonné a soudní funkce. Domnívám se, že toto je první novinka, kterou zákon zavádí. Srovnáme-li jej s tím, co platí v současnosti, komise již není pouze komisí kardinálů, ale vedle kardinálů v ní mohou být i další členové jmenovaní papežem: jejím členem tedy může být každý příslušník Božího lidu v různém postavení a pohlaví. A komise pak dostává výhradní úkol autenticky vykládat zákony státu.Třetí novinkou je skutečnost, že komisi pomáhají státní radní, kteří však nyní tvoří zvláštní kolegium, tedy kolegiální orgán, jemuž předsedá generální rada státu. I to je novinka. Co se týče funkce předsedy guvernorátu, nemá již pouze výkonnou, ale také kontrolní funkci a je pak mostem mezi Papežskou komisí a guvernorátem, takže je přímým spojovacím článkem pro otázky, které jsou pro život státu nejdůležitější a nejpodstatnější: předseda je přímým spojovacím článkem se Svatým otcem.

V základním zákoně je nyní přesně upraven rozpočet a bilance Vatikánu...

Cesta naznačená papežem Františkem je velmi jednoduchá, ale je to cesta, která vyžaduje sdílení. Mluví o vyjasnění, transparentnosti a korektnosti v hospodářské činnosti. Nový zákon tedy nyní stanoví státní rozpočet, který již není jen rozpočtem, který každoročně předkládal guvernorát, ale zákonem, který je spojen s kritérii mezinárodního účetnictví a plánování. V zákoně se totiž hovoří o tříletém plánování státního rozpočtu. A já se domnívám, že je to krok vpřed právě kvůli racionalizaci využití zdrojů a funkcí, které musí mít jak z hlediska alokace, tak i následného využití. Zároveň se zavádí vnitřní mechanismus v rámci státu, jehož úkolem je provádět tzv. kontrolu a audit, který pak bude harmonizován s dalšími formami kontroly, které existují v kontextu reality Svatého stolce.