Benedikt XVI. ve slovech Rogitu: Zanechává odkaz o pravdách víry

Vatican News

Ve světle Krista vzkříšeného z mrtvých 31. prosince léta Páně 2022 v 9.34 hodin, když se blížil konec roku a my jsme byli připraveni zpívat Te Deum za mnohá dobrodiní, která nám Pán udělil, odešel z tohoto světa k Otci milovaný emeritní pastýř církve Benedikt XVI. Celá církev spolu se Svatým otcem Františkem v modlitbě doprovázela tento jeho přechod.

Benedikt XVI. byl 265. papežem. Jeho památka zůstává v srdci církve a celého lidstva.

Joseph Aloisius Ratzinger, zvolený papežem 19. dubna 2005, se narodil 16. dubna 1927 v Marktl am Inn v pasovské diecézi (Německo). Jeho otec byl četnickým komisařem a pocházel ze zemědělské rodiny v Dolním Bavorsku, jejíž hospodářské poměry byly poměrně skromné. Jeho matka byla dcerou řemeslníků z Rimstingu u jezera Chiem a před svatbou pracovala jako kuchařka v několika hotelech.

Dětství a dospívání prožil v Traunsteinu, malém městečku nedaleko rakouských hranic, asi třicet kilometrů od Salcburku, kde se utvářel křesťansky, lidsky i kulturně.

Doba jeho mládí nebyla jednoduchá. Víra a výchova v rodině ho připravily na tvrdé zkušenosti s problémy spojenými s nacistickým režimem, protože znal atmosféru silného nepřátelství vůči katolické církvi v Německu. V této složité situaci objevil krásu a pravdu víry v Krista.

V letech 1946-1951 studoval na Vysoké škole filozofické a teologické ve Freisingu a na univerzitě v Mnichově. Dne 29. června 1951 byl vysvěcen na kněze a následujícího roku zahájil svou pedagogickou činnost na téže škole ve Freisingu. Následně přednášel v Bonnu, Münsteru, Tübingenu a Řezně.

V roce 1962 se stal oficiálním expertem Druhého vatikánského koncilu jako asistent kardinála Josepha Fringse, 25. března 1977 ho papež Pavel VI. jmenoval arcibiskupem v Mnichově a Freisingu a 28. května téhož roku byl vysvěcen na biskupa. Jako biskupské heslo si zvolil "Cooperatores Veritatis".

Papež Montini ho na konzistoři 27. června 1977 jmenoval kardinálem s titulem Panny Marie Těšitelky (Santa Maria Consolatrice al Tiburtino), 25. listopadu 1981 ho Jan Pavel II. jmenoval prefektem Kongregace pro nauku víry a 15. února následujícího roku se vzdal pastorační správy arcidiecéze Mnichov a Freising.

Dne 6. listopadu 1998 byl jmenován viceděkanem kardinálského kolegia a 30. listopadu 2002 se stal děkanem kardinálského sboru a převzal titulus suburbikální diecéze ostijské.

V pátek 8. dubna 2005 předsedal pohřební mši Jana Pavla II. na Svatopetrském náměstí.

Kardinálové shromáždění v konkláve ho 19. dubna 2005 zvolili papežem a přijal jméno Benedikt XVI. Z lodžie Svatopetrské baziliky se představil jako "pokorný dělník na vinici Páně". V neděli 24. dubna 2005 slavnostně zahájil svou petrovskou službu.

Benedikt XVI. postavil téma Boha a víry do centra svého pontifikátu, neboť neustále hledal tvář Pána Ježíše Krista a pomáhal všem, aby ho poznali, zejména vydáním třísvazkového díla Ježíš Nazaretský. Byl obdařen rozsáhlými a hlubokými biblickými a teologickými znalostmi a měl mimořádnou schopnost vypracovávat poučné syntézy o hlavních doktrinálních a duchovních tématech, jakož i o zásadních otázkách života církve a současné kultury.

Úspěšně podporoval dialog s anglikány, Židy a představiteli jiných náboženství; obnovil také kontakty s kněžími z komunity svatého Pia X.

Dopoledne 11. února 2013 během konzistoře svolané k běžnému rozhodování o třech kanonizacích papež Benedikt XVI. po hlasování kardinálů přečetl v latině následující prohlášení: "Bene conscius sum hoc munus secundum suam essentiam spiritualem non solum agendo et loquendo exerceri debere, sed non minus patiendo et orando. Attamen in mundo nostri temporis rapidis mutationibus subiecto et quaestionibus magni ponderis pro vita fidei perturbato ad navem Sancti Petri gubernandam et ad annuntiandum Evangelium etiam vigor quidam corporis et animae necessarius est, qui ultimis mensibus in me modo tali minuitur, ut incapacitatem meam ad ministerium mihi commissum bene administrandum agnoscere debeam. Quapropter bene conscius ponderis huius actus plena libertate declaro me ministerio Episcopi Romae, Successoris Sancti Petri, mihi per manus Cardinalium die 19 aprilis MMV commisso renuntiare ita ut a die 28 februarii MMXIII, hora 20, sedes Romae, sedes Sancti Petri vacet et Conclave ad eligendum novum Summum Pontificem ab his quibus competit convocandum esse".

Při poslední generální audienci pontifikátu 27. února 2013 poděkoval všem za úctu a pochopení, s nimiž bylo jeho rozhodnutí přijato, a ujistil: Budu i nadále doprovázet cestu církve modlitbou a rozjímáním, s tou oddaností Pánu a jeho Nevěstě, kterou jsem se snažil žít každý den až dosud a kterou bych chtěl žít stále.

Doktrinální magisterium Benedikta XVI. je shrnuto ve třech encyklikách Deus caritas est (25. prosince 2005), Spe salvi (30. listopadu 2007) a Caritas in veritate (29. června 2009). Vydal čtyři apoštolské exhortace, četné apoštolské konstituce, apoštolské listy, katecheze přednesené při generálních audiencích a promluvy, včetně těch, které pronesl během svých čtyřiadvaceti apoštolských cest po světě.

Tváří v tvář stále více se rozmáhajícímu relativismu a praktickému ateismu zřídil v roce 2010 skrze motu proprio Ubicumque et semper Papežskou radu pro novou evangelizaci, na kterou v lednu 2013 přenesl kompetence v oblasti katecheze.

Důrazně bojoval proti zločinům páchaným duchovními na nezletilých nebo zranitelných osobách a neustále vyzýval církev k obrácení, modlitbě, pokání a očišťování.

Jako uznávaný teolog zanechal bohaté dědictví studií a bádání v oblasti základních pravd víry. 

CORPUS

BENEDICTI XVI P.M.

VIXIT A. XCV M. VIII D. XV

ECCLESIÆ UNIVERSÆ PRÆFUIT A. VII M. X D. IX

A D. XIX M. DUBEN   A. MMV AŽ D. XXVIII M. ÚNOR A. MMXIII

DECESSIT DIE XXXI M. DECEMBRIS ANNO DOMINI MMXXII

Semper in Christo vivas, Pater Sancte!