Vatikánský proces: Série zpráv otevírá nový spis

Salvatore Cernuzio - Vatican News 

Středeční přerušované slyšení, v pořadí již třicáté deváté v procesu o hospodaření s finančními prostředky Svatého stolce, trvalo od 9.30 do 19 hodin, ale s dlouhými přestávkami mezi nimi. Dopoledne bylo zasedání ve víceúčelovém sále Vatikánských muzeí od 11 do 15 hodin přerušeno z důvodu nepřítomnosti některých svědků. Odpoledne naopak soud, jemuž předsedal Giuseppe Pignatone, téměř hodinu jednal v jednací síni, aby posoudil "novinku" předloženou promotorem spravedlnosti Alessandrem Diddim krátce před zahájením třetí části výslechu "klíčového svědka" monsignora Alberta Perlascy. Jedná se o chatovou výměnu v aplikaci WhatsApp mezi Francescou Immacolatou Chaoqui a Genoveffou Ciferri, ženou, která již byla v procesu zmíněna jako "známá" monsignora, která se kardinálu Angelu Becciuovi (obžalovanému) představila jako bývalá příslušnice tajných služeb a která mu údajně také vyhrožovala. Nový materiál je podnětem k novému vyšetřování a Ciferri bude vyslechnuta 2. prosince.

Více než 126 zpráv

Konkrétně Diddi uvedl, že v noci ze soboty na neděli obdržel tento materiál na svůj "soukromý uživatelský účet" z "uživatelského účtu čísla začínajícího 331". Jde o "velmi dlouhou sérii chatů, více než 126 zpráv", v nichž promotor našel některé zprávy mezi oběma ženami: "Vedly mě k otevření nového soudního spisu", řekl, aniž by formuloval jakoukoli hypotézu trestného činu, ale nevyloučil možné "podněty proti Perlascovi". Diddi rovněž uvedl, že ho v posledních dvou letech "několikrát osobně kontaktovala Ciferri", "která mu vylíčila některé události uvedené ve služebním hlášení".

Perlascovo prohlášení 

Zdá se, že zprávy se týkají nevyřešené otázky z posledního slyšení, které se vyznačovalo četnými monsignorovými "nepamatuji si", před nimiž ho Pignatone varoval jako před rizikem obvinění z "křivé výpovědi". Otázkou je, kdo mu pomohl sepsat prohlášení z 31. srpna 2020, v němž mimo jiné obvinil kardinála Becciu. "Z produkce promotora," řekl předsedající Pignatone, "existuje řada zpráv od Ciferriové, která tvrdí, že ona připravila prohlášení předložené Perlascou a že jí zase náměty navrhla Chaouquiová".

Perlasca původně tvrdil, že prohlášení sepsal sám, při posledním slyšení však uvedl, že si nepamatuje, kdo mu pomáhal napsat tyto stránky v neobvyklém formátu otázek a odpovědí, v nichž se věnoval i otázkám, které nesouvisely s procesem. Ve středu u soudu prohlásil: "Všechny odpovědi jsou moje a témata formulovala Ciferriová. "Řekla mi," dodal s odkazem na osobu, kterou při jiných příležitostech označil za "rodinnou známou", "že jejím protějškem byl právní poradce, starší soudce, který se jí dal k dispozici. V pátek večer, když jsem odsud odjížděl, jsem nejdřív zavolal té paní a řekl jí: "Musíte mi to vyjasnit! A ona řekla, že je to Chaouquiová." Perlasca ujistil, že s ní nikdy neměl žádné schůzky ani přímé rozhovory. 

Třetí výslech

Zhruba další tři hodiny byl bývalý šéf administrativního úřadu státního sekretariátu vyslýchán obhajobou, zejména k řadě událostí, které vedly k prodeji nemovitosti v Londýně, k uzavřeným dohodám, k jeho naléhání na udání Torziho, ke zlatým a bronzovým medailím, k jeho rozhovorům s různými lidmi, kteří se okrajově nebo přímo kolem této záležitosti točili.

Podpis na prázdném listu papíru

Před Perlascou byli vyslechnuti dva svědci: Antonio Di Iorio, notář Apoštolské komory, a Fabio Perugia, bývalý mluvčí římské židovské obce, finanční poradce a propagátor fondu Valeur Group.  

Di Iorio byl zejména vyzván, aby vysvětlil zcela prázdnou ověřovací listinu s podpisem zástupce státního sekretariátu, arcibiskupa Edgara Peñi Parry, kterou po něm údajně v létě "naléhavě" chtěli podepsat jako notářem bývalý úředník Fabrizio Tirabassi a Mons. Mauro Carlino (oba obžalovaní). Di Iorio to podepsal, aniž by si to ověřil, protože si byl jistý, že to zástupce potřebuje. Dalším dokumentem podepsaným Di Ioriem, tentokrát opět po naléhavé žádosti monsignora Perlascy, byl dopis, který se zřejmě týkal tisíce akcií s hlasovacím právem ohledně dotčené nemovitosti pro makléře Gianluigiho Torziho (žalovaného). Ty pak Torzi údajně prodal Svatému stolci za 15 milionů, čímž se podle obžaloby dopustil vydírání.

Svědek Perugia

Perugia také hovořil o svém vztahu s Torzim, který byl po krátkou dobu jeho partnerem v cash-back společnosti, z níž měl brzy odejít právě kvůli chování makléře: "Nebyl spolehlivý, řídil věci matoucím způsobem." Perugia - zatím jediný, který jako člen židovské komunity před svědectvím nepřísahal na evangelium - uvedl, že Valeurova skupina nabídla řešení situace v Londýně, která Svatý stolec "ohrožovala". A zopakoval informace, které v té době uvedli někteří jeho profesní známí, o údajné "ose" mezi Tirabassim a Enricem Crassem (obžalovaný), finančním poradcem Státního sekretariátu, jejímž prostřednictvím Tirabassi údajně přesměroval investice Svatého stolce do banky Credit Suisse, jejímž manažerem byl Crasso. Tirabassi za to získal honoráře. Svědek si vzpomněl, že mu bylo řečeno, že některé z těchto honorářů "byly spravovány v Santo Domingu". Řekl však, že si nepamatuje, na koho se odvolával, když v roce 2020 při výslechu promotora spravedlnosti hovořil o "Bassottiho skupině" uvnitř Vatikánu.