Hledejte

 P. Jan Krbec P. Jan Krbec 

Jan Krbec: Opravdový pokoj

Autorský komentář pro Vatikánský rozhlas
POSLECHNĚTE SI: Jan Krbec – Opravdový pokoj

"Pokoj vám zanechávám, svůj pokoj vám dávám." (Jan 14, 27)

Ježíš je pokoj a skutečně přichází s pokojem. Tedy s lékem na naše neklidné srdce, které od dob ztráty prvotní nevinnosti a Boží blízkosti, se potácí na kraji života a smrti a hledá onen prvotní mír, lásku a pokoj…

Odpovědí na neklid našeho srdce je skutečně a jedině Ježíš.

Křesťané mohou zaslechnout Boží dobrou zprávu pro teď, pro tento život, v Ježíšových slovech: „Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojnosti“ (Jan 10,10).

Nesmíme zapomenout, že tento život v pokoji, radosti a hojnosti budeme naplno užívat až v nebi, i když z něj můžeme zakoušet určitou předchuť už teď.

Až se Ježíš vrátí na tento svět a všechno učiní nové, bude tu hojnost dobrých věcí, které odpovídají našemu chápání dobrého: už žádné slzy, žádná smrt, žádný zármutek, žádný pláč, žádná bolest.

Nějak jsme ale získali představu, že to už žádné slzy, smrt, zármutek, pláč, žádná bolest začíná teď a tady. Podle této logiky uvažujeme, zda by přeci jenom křesťané neměli zakoušet aspoň o trochu méně slz, předčasných úmrtí, zármutku, důvodů k pláči a trápení než ostatní.

Zdá se mi, že aniž by pro to existovalo nějaké biblické ospravedlnění, moderní křesťanská kultura je zamořená falešným optimismem.

I mnozí z nás kazatelů jsme evangelium znetvořili v dobrou zprávu říkající, že nám Bůh poskytl hojnost důvodů k tomu, abychom mohli většinu svých dnů prožít s radostným úsměvem bez stopy zoufalství, zpívat písně uctívání plné optimistické chvály bez většího prostoru pro nářek, přesvědčeni o tom, že „muže plného bolesti“ nejlépe uctíme bujarým jásáním.

Boží dobrá zpráva skutečně poskytuje důvod k úsměvu skrz slzy, k chvále uprostřed nářku a k jednání s nadějí, i když jsme zklamáni. Ale Bůh nám nikde neříká, že dobré věci, které nám slíbil, se budou v našem životě odvíjet podle našich plánů.

Proč někdy předpokládáme, že neustálé těžkosti, přetrvávající selhání a srdcervoucí tragédie jsou v křesťanském životě něčím zvláštním, co by snad ani nemělo přijít?

Nepřekroutili jsme si Evangelium tak, že si myslíme, že nám dobrým lidem, kteří následujeme Boha, který nám zaslíbil dobré věci, by se ve skutečnosti nemělo nic přihodit špatného?

Bohužel mnozí z nás jsou v pokušení překrucovat evangelium pouze na zprávu, která nám přináší jen příjemné pocity a popírat vše, co by tomu odporovalo.

Krátce před tím, než Ježíš zemřel a poté zmizel z očí učedníků, řekl: „Tady na zemi budete mít zkoušky a soužení.“ A dodává povzbuzení pro své následovníky: „vzchopte se, já jsem přemohl svět.“ (Jan 16,33) Dál nabízí pokoj a naději, ale bude ho poskytovat uprostřed těžkostí, nikoli v jejich nepřítomnosti.

Narazíme-li v životě na sebemenší hrbol, hned se modlíme: ,“Pane, proměň můj život. Změň moji situaci. Nebo alespoň změň moje emoce, abych se mohl cítit lépe.

Většinou nám připadá, že když se nám děje něco nepříjemného, že Bůh nás opustil, že už s námi nekamarádí...

Bůh ale neslíbil nápravu toho, co je špatně, ani zmizení mojí bolesti. Bůh nikdy neslíbil, že se mi nestane nic zlého, ale stále opakuje, že je Bohem, který je s námi. Problém tedy není na jeho straně, ale v našem vnímání, co je pro nás skutečně dobré.

Když dokážu přijmout, že moje vnímání dobra, pokoje, požehnání se nemusí shodovat s tím Božím... Mohu dojít toho pravého pokoje, kdy přes všechny těžkosti jsem si jist, že Bůh mě neopouští, a že situace, kterou právě prožívám, je důležitý bod mého života.

Můžeme to jako mnozí s Bohem vzdát. Můžeme se odstřihnout, přestat zápasit se svými otázkami, uzavřít svou duši před dalšími Božími výroky a postarat se sami o svůj život, jak nejlépe umíme. Nebo může dojít k dramatickému posunu.

Můžeme se nechat prořezávat ostřím Ducha svatého, jako vinný kmen, který potřebuje pročistit a zbavit zbytečných větví. Ano, to není vždy radostné a povětšinou to vždy velmi bolí, ale jen tak se necháváme činit schopnými přijmout další a další výzvy.

Stojíme před jasnou volbou: držet si Boha od těla a zhášet jeho Ducha, nebo hledat Boha a držet krok s jeho Duchem. Pokud se rozhodneme špatně, dveře do naší duše zůstanou zavřené. Správné rozhodnutí dveře pootevře.

Nemusím předstírat, že se mi všechno líbí, když tomu tak není. Je třeba se postavit čelem k drsné zprávě, že Bůh může v životě lidí, které miluje, dopouštět strašné utrpení, minimálně ze dvou důvodů.

Za prvé, aby nás přiměl dychtivě a vděčně očekávat život bez trápení, jemuž se v nebi budeme navěky těšit s Ježíšem.

A za druhé, abychom objevili sílu Ducha milovat za jakýchkoli životních okolností a v jakémkoli stavu duše jako Ježíš, a hlásali tak Boží příběh úžasné milosti.

Nesmíme zapomínat, že žijeme v porušeném světě. Zlo, války, hladomor, nemoc ani těžkosti by nás proto neměly překvapovat.

Falešné křesťanství má svůj půvab. Ujišťuje mě, že dobro, které chci já, je dobro, které dobrý také Bůh způsobí. Mohu mu tedy důvěřovat, že zajistí výsledek, za který se modlím.

Falešná pravda nám říká, že můžeme důvěřovat Bohu, že ON bude vždy konat tak, jak si my myslíme, že by všemohoucí Bůh konat měl. Je to podmanivá, lákavá a utěšující myšlenka, ale není pravdivá.

Pravé křesťanství mi říká něco jiného. Za dobro, které chci, se mohu modlit. Bůh mě uslyší a mohl by na moji modlitbu odpovědět. Budu mu vděčný, pokud to udělá. Budu mít bázeň a chvění, pokud ne. Musím mu ale důvěřovat, že dobro bude odpovídat jeho chápání a ne tomu mému.

Důvěra, která nás vede k radosti a k pokoji, je zakotvena v pravdě, jíž nikdo přirozeně nevěří. Pravdě, která říká, že naším nejvyšším dobrem je těšit se z Boha takového, jaký je, a nikoli z takového, jakého bychom ho chtěli mít.

I když se Bůh jeví jako vzdálený, netečný a lhostejný vůči naší bolesti, moudrá důvěra si je jistá, že nám prokazuje dobro – když dělá to, co je nezbytné, aby sebestředné, pyšné já přitáhl blíž k sobě.

Víra, která rozněcuje moudrou důvěru, není bez chvění; je to chvějící se víra, která vyznává, že náš dobrý Bůh nebude spolupracovat s našimi představami o tom, co je dobré. Ale bude se nás snažit opracovávat a prořezávat, abychom poznali a skutečně přijali, co je pro nás dobré doopravdy.

Inspirováno (podle knihy) "Když Boží cesty nedávají smysl" - Larry Crabb

P. Jan Krbec je farářem v Rokytnici nad Rokytnou a moderuje podcast „Na okraji“.

3. prosince 2022, 09:18