Šok při pohledu na masové hroby na Ukrajině
Olivier Bonnel a Amedeo Lomonaco – Vatican News
Otec Patrick Desbois je vědeckým koordinátorem památníku Babi Jar v Kyjevě. Na tomto místě, předměstí ukrajinského hlavního města, jsou uloženy ostatky 34 000 Židů, které v září 1941 zabily Einsatzgruppen, jednotky složené převážně z německých vojáků SS a Wehrmachtu. V letech 1941-1944 bylo během invaze německých vojsk do Sovětského svazu zabito téměř jeden a půl milionu ukrajinských Židů. Francouzský kněz, který od roku 2004 předsedá sdružení Yahad-In Unum, byl v letech 1999-2016 ředitelem Výboru pro židovsko-křesťanský dialog při Francouzské biskupské konferenci a zabýval se také genocidou jezídů v Iráku. Od začátku konfliktu na Ukrajině shromažďuje svědectví obětí zvěrstev. V rozhovoru pro Vatican News se otec Patrick Desbois věnuje masakrům na Ukrajině po vypuknutí války 24. února.
Jaká byla Vaše reakce po objevení masových hrobů na Ukrajině?
Byl to velký šok, když jsem znovu uviděl masové hroby. Od Sarajeva a Srebrenice jsme je v Evropě neviděli. Mysleli jsme si, že jsme otočili list, a najednou se v průběhu 21. století objeví masové hroby civilistů a vojáků. Je to velmi bolestivé probuzení. A musíme myslet i na všechny rodiny, které nevědí, kde je tělo jejich příbuzného. Masový hrob je vymazáním paměti. Je to také ztráta individuální historie člověka: oběti jsou pohřbeny společně v jednom hrobě: děti, ženy, muži. Identita je vykořeněná. Když jsem viděl těla v ulicích Buči, myslel jsem si, že po těch strašných obrazech Rusové oběti pohřbí. Myslím, že pokud bude Mariupol jednoho dne osvobozena, situace bude mnohem horší.
Kdo jsou lidé zmasakrovaní nebo umučení v Izjumu?
Jsou to prostí lidé, jaké jsem vídal dvacet let na Ukrajině. Podařilo se nám získat svědectví šedesátiletého farmáře, který žil v malé vesnici se svou ženou ve venkovském domě. Před odchodem z města po ruské invazi zaparkovala ukrajinská armáda v jeho stodole vozidlo. Když přijeli Rusové - někdo to nahlásil -, muže odvedli s pytlem na hlavě a svázanýma rukama. Byl 49 dní zavřený v cele. Tři dny byl mučen. Řekl mi, že po těch třech dnech si chtěl vzít život, protože už nemohl snášet bolest mučení. Nakonec byl propuštěn v rámci výměny vězňů. Tento muž mluví jako prostí lidé, lidé z venkova, lidé, kteří nechápou, co se s nimi děje. Jeho žena je prostá venkovanka. Řekl mi, že v noci přišli ruští vojáci, svázali ji a odvedli. Nechtěl říct, co se té noci stalo, ale lze si to představit. Zarazilo mě, že svědci těchto zločinů mluví otevřeně, souhlasí s tím, že poskytnou své telefonní číslo. Chtějí, aby bylo spravedlnosti učiněno zadost.
Jde o shromažďování svědectví...
Ano, aby jejich hlasy byly slyšet. Jde také o záchranu památky lidí, kteří jsou často vedlejšími oběťmi. Nešťastnou náhodou zabití lidé, umučení lidé. Získali jsme také svědectví mladého muže, který jel na kole z Charkova do své vesnice, aby doručil knihy. Zastavili ho na ulici a tři dny ho mučili. Měl zapřít, že je Ukrajinec, a vstoupit do ruské armády. Ten však odmítl a poté se mu podařilo utéct. Poslal fotografii svého těla zbarveného do modra od hlavy až k patě. Probouzíme se v Evropě, kde jsou mučírny a masové hroby.
Je účelem tohoto mučení přimět tyto lidi, aby popřeli, co se na Ukrajině děje?
Hlavním důvodem mučení je "popření Ukrajiny". Například manželka 60letého muže, který byl mučen, musela opustit ruské území, aby se mohla připojit ke svému manželovi. Řekli jí: "Vrať se do své prohnilé země" a tak dále. Skutečně existuje vůle zlikvidovat ukrajinskou kulturu, ukrajinský jazyk. Na celé té práci od začátku války mě nejvíc šokovalo, že propaganda, která se dělá v Moskvě, funguje. Lidé tomu věří, Ukrajinci se stále svlékají, aby dokázali, že nemají nacistické tetování....
Ruská propaganda je stále o osvobození Ukrajiny od nacistů....
To mě až tak nepřekvapuje: před časem jsem byl řečníkem v Moskvě na vzpomínkové akci k výročí šoa. Všichni ostatní řečníci říkali, že Polsko je nacistické, že Litva je nacistická, že Rumunsko je nacistické. Myslel jsem si, že je to nesmysl. Tento ruský názor na nacistickou Evropu dávno předcházel tomu, co se děje nyní. Neuvědomovali jsme si vážnost situace.
Bylo na Ukrajině ono mučení plánováno?
Když někdo zřídí mučírnu ve vesnici s dvěma tisíci obyvateli, říkáme si, kolik jich může být na okupovaných územích... Jeden sedlák nám řekl, že jich je nejméně deset nebo patnáct. Při třetím mučení byl zkopán na zemi, protože mučírna již byla obsazena. To dává představu o atmosféře, v níž byli tito lidé náhle nuceni žít.
Jak tuto hrůzu duchovně interpretovat?
Kain pokračuje v zabíjení Ábela. Pokušení stát se vrahem zřejmě stále svádí mnoho lidí. Lidé se musí naučit, že lidské svědomí je křehké. Každý člověk, který se ocitne ve světě, kde je zabíjení legální, se může stát zrůdou. Zabíjení jiných lidí není ospravedlnitelné, ať už z jakéhokoli náboženského nebo národnostního důvodu. Nikdy neexistuje dostatečný důvod.
Jak si vy, kteří se těmito zločiny zabýváte už léta, udržujete víru a naději?
V mém osobním životě je mimořádně důležitá modlitba. Pro mě je klíčová věta: "Kdo mě chce následovat, musí se zříci sám sebe, vzít svůj kříž a následovat mě".
