Petr Vizina: Představ si, říká Bůh
Úcta k faktům a obecněji k realitě patří k základní výbavě našeho kulturního okruhu a je to tak správně. Z dobrých důvodů držíme přeludy a fantazie mimo seriózní zprávy v médiích. Po právu nedůvěřujeme názorům, které vznikly na základě silných přesvědčení, namísto precizní a trpělivé práce založené na ověřování faktů. Školy, od těch základních a po vysoké, se nás snaží s realitou fyziky, matematiky, historie nebo přírodovědy seznámit. Že tak už tři desetiletí nečiní na základě jediného oficiálního světového názoru, je spíš naše štěstí, než že bychom se o to jako společnost nějak zvlášť zasloužili. V ideálním případě se tedy o fakticitu podrobenou testu kritického myšlení dá opřít během poryvů společenského chaosu, hluboké nedůvěry a zmatku.
Zdánlivě si tedy protiřečím, budu-li mluvit o chvále představivosti. O představivosti jako schopnosti, která nám umožňuje se od faktů a reality odpoutat, přesáhnout je. Anebo ještě lépe, zahlédnout jejich podstatu. Rozdíl mezi představivostí a přeludem je z hlediska adresáta asi takový, jako rozdíl Ježíšovým kázáním na hoře a reklamou na loterii. Kázání na hoře nás v představách uvádí do reality království, jehož se zmocňují ti, jimž není lhostejná nespravedlnost, ti, kdo jsou plačící, pokojní a tiší. Výherní loterie je rovněž podnikem podněcujícím představivost. Poměr sázejících a výherců ale svědčí o minimální šanci, že se představy sázejícího o výhře setkají s realitou. V tom smyslu je loterie pro sázejícího spíš přeludem a výhercem je tu hlavně loterijní společnost.
Rozdíl mezi představami Božího království a výhrou v loterii můžeme nazvat vírou, tedy sázkou na Boha. Podstatu této sázky na Boha popisuje autor listu Židům. Jako kdyby nás Bůh slovy pisatele listu vybízel: Nebyl jsi u toho, ale představ si to: Jak jsem stvořil vesmír svým Slovem, jak jsem přijal Ábelovy dary, a ne ty Kainovy, jak jsem k sobě vzal Enocha, aniž okusil smrti, jak na mě svou víru vsadil Noe. Představ si, jak se Abrahám vydal na cestu, jak nevěstka Rachab přijala Boží špehy. Představ si víru těch, kdo zavírali tlamy lvům a přemáhali žár ohnivé pece. Představ si, že jsem pro ty, kdo touží po lepší vlasti v nebi, připravil město a nestydím se nazývat jejich Bohem. A tu nepředstavitelnou slávu, kterou má jednorozený Syn u Otce jednou uvidíme na vlastní oči. Představte si, že jednou uvidíme Boha.
Teologové promýšlející Ježíšova slova o přicházejícím království, které už je mezi námi, a přitom stále čekáme jeho příchod v plnosti, přišli s obratem „již zde, a přitom ještě ne“. Ten zdánlivý rozpor v čase má překonat naše představivost. Bůh nás k ní vybízí. Víra je imaginace a Bůh se o naši představivost uchází. Boží představivost daleko převyšuje tu naši. Jsme vybízeni k tomu, abychom četbou Písma a modlitbou svou vlastní imaginaci cvičili a rozvíjeli.
V Písmu existuje bezpočet nápověd, jak představivost rozvíjet. Třeba když slyšíme, jak se třem učedníkům na hoře proměnění odkryje realita a oni uvidí Ježíše rozmlouvat s Mojžíšem a s Eliášem, nebo když slyšíme, jak Ježíš zápasil s ďáblem, uzdravoval, křísil z mrtvých, vymítal stáda démonů. Kritika Bible kvůli tomu, že popisuje nedoložitelné zázraky, opomíjí významnou roli lidské představivosti. Obrazy v evangeliích dráždí naši fantazii, vlastně jako všechno, co Ježíš dělal a říkal. Pařížští studenti roku 1968 chtěli dát představivosti veškerou moc. Není jasné, jak by provedení hesla „Všechnu moc imaginaci“ vypadalo v praxi, představivost ale nad naším životem nepopiratelnou moc má, aniž bychom se o to museli nějak zvlášť snažit. Pokud jde o biblické zázraky, podle všeho prostřednictvím představivosti jen nahlížíme za oponu. Opakovaně jsme v Písmu ujišťováni, že ještě nikomu nepřišlo na mysl, tedy nikdo z nás si nedovede ani náznakem představit, co Bůh připravil těm, kdo jej milují.
Evangelium je vždy vtělené v kultuře doby a místa. Našimi průvodci imaginace jsou filmové a literární obrazy, které nám staví před oči fikční světy filmu a literatury. V tom smyslu není kultura a umění jen jakousi nadstavbou praktického života, specifickým koníčkem a výlučnou zálibou pro ty, kdo ji dokážou ocenit. Filmy a literatura nejsou pouhou kratochvílí, vypovídají o tom, jací jsme a jací budeme. Je to právě naše představivost, která je projekčním plátnem našich životních přání a usilování. Představivost ale není jen prostorem pro cíl, který ovlivňuje naše směřování a rozhodování. Etici často mluví o „morální představivosti“, tedy o schopnosti člověka představit si to, co je morálně přijatelné a co je už za hranicemi únosnosti a kdy je již člověk kvůli svědomí povinen jednat. Je zřejmé, že lidská představivost je nejen nedotknutelným prostorem, jak o imaginaci uvažovali umělci v surrealismu. Je velínem života, volantem, který otáčí jeho směrem. Rozhoduje, čím svou představivost sytíme.
Představ si pastýře, který devětadevadesát ovcí zanechá a jde hledat jedinou ztracenou, říká Bůh. Představ si otce, který vítá zkroušeného syna polibky a hostinou. Představ si stromoví života nesoucí ovoce dvanáctkrát do roka. Představ si trůn Boží a beránkův. Představuj si, zve nás Bůh.
Petr Vizina je český novinář a hudebník. Působil jako vedoucí kulturní redakce zpravodajství České televize. Byl členem redakcí Lidových a Hospodářských novin, psal do Respektu, Reflexu či AD Magazínu, působí i v Českém rozhlase. Pro Českou televizi připravoval pořad Musicblok, moderoval pořad Před půlnocí či literární pořad U zavěšené knihy. Studia Katolické teologické fakulty UK dokončil prací o současné české literatuře a fundamentální teologii.
