Hledejte

Kardinál Parolin v pařížském sídle UNESCO na konferenci o ženách ve vedoucích úlohách Kardinál Parolin v pařížském sídle UNESCO na konferenci o ženách ve vedoucích úlohách 

Méně veřejných prostředků na zbrojení, více výdajů na vzdělávání

Kardinál Parolin na konferenci pořádané Caritas internationalis v Unesco

L´Osservatore Romano

Zvrátit nepříznivý a asymetrický vztah mezi finančními prostředky určenými na zbrojení a veřejnými výdaji na vzdělávání, zejména na vzdělávání žen, v současném kontextu hluboké krize, kterou ještě zhoršují ničivé důsledky pandemie Covidu-19 a mimořádně nebezpečný geopolitický scénář, za který dívky a ženy stále platí velmi vysokou cenu. O tuto odvážnou investici ve čtvrtek požádal kardinál Pietro Parolin, který vystoupil na mezinárodní konferenci pořádané Caritas internationalis v pařížském sídle UNESCO. Na dvoudenní konferenci, která končí dnes, bylo pozváno třicet řečníků, aby diskutovali na téma „Pravá tvář lidskosti: vůdčí role žen pro spravedlivou společnost“. Kromě státního sekretáře, který pronesl úvodní řeč, promluvila také sestra Alessandra Smerilli, sekretářka Dikasteria pro službu integrálnímu lidskému rozvoji.

Dva intenzivní dny byly věnovány zhodnocení situace žen ve světě a úvahám o otázkách souvisejících s jejich právy. V této souvislosti kardinál Parolin zdůraznil, že UNESCO představuje privilegované fórum pro úvahy o posílení postavení žen ve společnosti a v církvi, neboť připomíná prvořadou důležitost vzdělání jako základního kamene rozvoje každého člověka a nejlepšího způsobu řešení nerovností. Parolin dále vysvětlil, že bez práva na vzdělání hrozí, že diskuse o podpoře žen zůstane na úrovni planých slov. Upřednostňování vzdělání naopak znamená zdůrazňovat zásadní význam procesů lidského, duchovního, intelektuálního a profesního růstu, které jim umožňují prosadit se ve společnosti na stejné úrovni jako muži.

Vatikánský kardinál se poté zaměřil především na inkluzi jako prostředek vzdělávání. Schopnost přijímat, řekl, není vrozenou predispozicí, ale vždy vyžaduje snahu vytvořit prostor pro novost a bohatství druhého. Je obecně plodem pokračující formace v kultuře dialogu. Proto inkluze vyžaduje otevřené srdce a pohled oproštěný od stereotypů a konvencí, které vyřazují nebo uzavírají lidi tím, že je zařazují do abstraktních kategorií, nebo je rozlišují na nadřazené a podřazené třídy, které si více či méně zaslouží pozornost a ochranu, nebo které by byly více či méně oprávněné vyjadřovat svůj názor ve veřejném prostoru. Dále dodal, že s intelektuální poctivostí je třeba uznat, že ušlechtilý cíl začlenění se nikoli vždy vyhne redukcionistickým a zkresleným výkladům lidské bytosti, které někdy jdou tak daleko, že postulují odmítnutí náboženství, které je považováno za překážku svobody sebeurčení osoby, a zejména žen. Nazval to radikální formou myšlení, která vyplývá i ze zpráv Unesco. Proto je Svatý stolec znepokojen určitými ideologickými směry, které pod záminkou, že reagují na aspirace, které jsou někdy pochopitelné, ve skutečnosti poškozují samotné chápání žen a jejich práv.

Pro zajištění skutečné emancipace žen proto není možné spokojit se s abstraktními a zjednodušenými odpověďmi, které neodrážejí odvahu a vůli vážně se zabývat skutečností složitých a bolestivých situací, které zažívají miliony dívek a žen ve velmi odlišných zeměpisných a kulturních kontextech. Podle kard. Parolina nejde o to navrhovat jedinečná, dílčí a výlučná řešení, naopak, inkluze chápaná jako prostředek výchovy nás vybízí k tomu, abychom trpělivě a rozhodně vytvářeli procesy, které nejsou standardizované nebo vnucené shora, modelované podle užitečnosti a výsledků, ale které umí spojit všechny složky společnosti prostřednictvím tvůrčích cest lidského a odpovědného růstu a respektují důstojnost žen.

Představitel Svatého stolce se dále věnoval zejména aspektu inkluzivního vzdělávání a připomněl vysoké procento dívek a mladých žen, které jsou ve srovnání se svými vrstevníky marginalizovány nebo mají ztížený přístup ke škole, a poukázal na to, že to platí zejména v rozvojových zemích, kde obyvatelstvo žije v extrémní chudobě. Předčasné ukončení školní docházky vede zejména u dívek k větší pravděpodobnosti, že se stanou matkami v raném věku nebo se vdají dříve, než jsou na to fyzicky a emocionálně připraveny, což má všechny negativní důsledky pro jejich zdraví a začlenění do světa práce nebo do rodiny a komunity, kde jsou vystaveny stigmatizaci, násilí a diskriminaci. Parolin však poznamenal, že to platí i ve vyspělých zemích, kde jsou rozdíly ve vzdělání často spojeny s příjmem, barvou pleti a dalšími znevýhodňujícími situacemi.

Vycházeje z těchto předpokladů, vatikánský státní sekretář vyjádřil politování nad tím, že náboženství je využíváno k tomu, aby dívkám a mladým ženám bránilo v plnohodnotné účasti na vzdělávání. Z toho vyplývá výzva, aby vzdělávání dívek bylo kvalitní a dokázalo odbourat územní, sociální, kulturní a politické bariéry, které brání skutečně rovnému přístupu k různým stupňům vzdělání a okamžitě ničí jakékoli vyhlídky na profesní postup, které umožňují překročit původní sociální postavení. Vzdělávání může být inkluzivní a kvalitní pouze tehdy, pokud je schopno vychovávat ke kritickému myšlení, navrhovat kritéria sociální spravedlnosti, která umožní chránit slabé nebo bezbranné před bezprávím; a pouze tehdy, pokud je schopno zohlednit osobní a rodinnou historii každého dítěte, vychovávat k respektu k jinakosti, odhalovat rozmanité formy násilí, zneužívání a přetvářky vůči ženám.

V závěrečné části svého projevu se kardinál Parolin věnoval hodnotám ženství jako daru pro lidstvo. Ve skutečnosti, poznamenal, všude, kde je potřeba vzdělání, je patrná obrovská ochota žen zapojit se do něj, zejména ve prospěch těch nejslabších nebo bezbranných. Navíc ženy naplňují citové, kulturní a duchovní mateřství, které má skutečně neocenitelný vliv na rozvoj osobnosti a budoucnost společnosti. Proto je společnost do značné míry zavázána ženám.

Závěrem státní sekretář hovořil o institucionálním závazku církve a Svatého stolce vůči roli žen ve vedoucích úlohách. Odvážně přiznal zpoždění a nedostatky a vyzval k překonání nespravedlivé diskriminace a k úctě ke každému člověku bez ohledu na jeho odlišnosti. Od druhého Vatikánského koncilu, jehož 60. výročí slavíme, se mnoho žen, ať už zasvěcených nebo laiček, postupně začlenilo do kolegiálních a rozhodovacích orgánů všeobecné církve, a to až do vysoce odpovědných funkcí. Poznamenal však, že se nelze omezit na přerozdělení rolí. Je třeba dopřát plný prostor ženskému géniu, jak se odráží v magisteriu svatých papežů Pavla VI. a Jana Pavla II. a samotného papeže Františka, protože ženy mají vrozenou schopnost dávat život a pečovat o druhé. A přestože úvahy o zlepšení postavení žen již přispěly k velkému pokroku, je stále co dělat, uzavřel kard. Parolin.

28. října 2022, 13:42