EDITORIAL. Odpovědnost vůdců národů
ANDREA TORNIELLI – ediční ředitel Vatican News
Rozhodnutí věnovat celý prostor tradiční nedělní katechezepře polední modlitbou výzvě k míru vypovídá o tom, jak vážně papež František vnímá hrozbu, která se vznáší nad světem. Stalo se tak zatím pouze jednou, v prvních měsících jeho pontifikátu, a to v souvislosti s válkou v Sýrii. Obě situace však nejsou srovnatelné a ta dnešní se zdá být hrozivější, protože může mít katastrofické následky. Dvě papežovy výzvy - nejprve k prezidentovi Ruské federace, aby "také z lásky ke svému lidu" zastavil spirálu násilí, kterou rozpoutal, a poté k prezidentovi Ukrajiny, aby nezavíral dveře "seriózním návrhům na mír" - byly doprovázeny stejně energickou a znepokojenou výzvou k politickým představitelům všech národů, aby udělali vše pro zastavení války, která vypukla v srdci křesťanské Evropy, a nezapojili se do její nebezpečné eskalace.
Jsou to závažná slova, která všem připomínají, že protagonisty vyjednaného řešení tohoto konfliktu, který má na svědomí tisíce nevinných obětí, miliony vysídlených osob, zničení země a nyní hrozí, že celý svět bude vláčen do propasti jaderného holokaustu, nemohou být pouze vůdci obou přímo zúčastněných národů. Je také na ostatních, aby důrazně vyzvali k zastavení palby a podpořili iniciativy dialogu, aby zvítězilo to, co papež František nazývá "schématy míru", místo aby se nadále uplatňovala "schémata války" a zůstávalo se v područí šílených závodů ve zbrojení, které spěšně odkládají ekologickou transformaci spolu s nadějemi na mezinárodní řád, který již nebude založen na právu nejsilnějšího a starých vojenských aliancích.
Týden po týdnu, měsíc po měsíci, od onoho 24. února, kdy začala válka ruskou invazí na Ukrajinu, jako by se vše spěchalo jakoby ze setrvačnosti, téměř jako by jediným možným výsledkem bylo vítězství jedněch nad druhými. Chybí diplomatická kreativita a odvaha vsadit na mír. Především chybí prozíravost, která by umožnila ptát se, jaká budoucnost čeká Evropu a svět. V dubnu letošního roku, v rozmezí jednoho dne, nejprve prezident Italské republiky Sergio Mattarella a poté státní sekretář Svatého stolce Pietro Parolin odkázali na Helsinské dohody, které v roce 1975 znamenaly významný zlom pro Evropu rozdělenou železnou oponou a pro svět rozdělený na dva velké bloky. Papež František o tom hovořil 14. září z hlavního města Kazachstánu, kde vyzval k novému "duchu Helsinek" a požádal, aby se zabránilo posilování protichůdných bloků.
Výzva Petrova nástupce při modlitbě Anděl Páně v neděli 2. října je výzvou in extremis k odpovědnosti všech, aby společný zájem lidstva převážil nad partikulárními zájmy velmocí. Ještě je na to čas.
