Candiard, OP: Lekce mezináboženského dialogu z Andalusie
Paolo Ondarza a Delphine Allaire – Vatican News
Zkušenosti středověkého Španělska pro vytyčení nových cest mezináboženského dialogu. Konkrétní návrh je obsažen v knize "Tolerance? Raději dialog". Případ Andalusie a konfrontace mezi náboženstvími popsal francouzský dominikán a islamolog Adrien Candiard. Autor žije v egyptské Káhiře a je členem Institut dominicain d'études orientales. V současné době je v Itálii, kde knihu představuje. Ve středu 26. října se zastavil v Římě v Sala Marconi v Palazzo Pio, sídle Vatican News a Vatikánského rozhlasu. Přednášejícími byli Marco Impagliazzo, představitel komunity Sant'Egidio, a Lorenzo Fazzini, ediční ředitel vatikánského nakladatelství LEV.
V dialogu a rozmanitosti
Otec Candiard se v textu zamýšlí nad tím, jak důležité je začlenit náboženské myšlení do oblasti racionální diskuse a veřejné debaty. Stejně jako před staletími v srdci Alhambry v atmosféře respektu vedli křesťané, židé a muslimové dialog a filozofovali při hledání pravdy, někdy i ve vášnivých tónech, je i dnes podle autorova přesvědčení možné "bez toho, abychom se vzdali své víry, racionálním, konstruktivním a neagresivním jazykem společně hledat pravdu". Byli i tací, kteří se snažili svého partnera přesvědčit, nikdy neskrývali své rozdíly a nebáli se polemiky.
Andalusie, mýtus a skutečnost
"Andalusie," vysvětluje, "je často zobrazována mýtickým způsobem jako místo, kde mohou náboženství koexistovat. Existuje něco jako mýtus o zemi, kde křesťané, židé a muslimové žili ve velké intelektuální a duchovní harmonii. Ve skutečnosti tomu tak nebylo, protože Andalusie byla pohraniční oblastí, ale také oblastí války, konfrontace a kontaktů". Adrien Candiard se vrací k myšlenkám muslimského filozofa Averroese, komentátora Aristotela, ale také svatého Tomáše Akvinského, Spinozy a Kanta, a je přesvědčen, že Andalusie k nám stále může plodně promlouvat o našem světě, o naší době a že nám může říci něco nového a potřebného.
Setkání a konfrontace
Z tohoto rozsáhlého regionu na jižním pobřeží Španělska je možné čerpat důležité podněty pro mezináboženský dialog v dnešní době. Ve skutečnosti, vysvětluje francouzský dominikán, "setkání jde vždy ruku v ruce s přímým kontaktem: nejsme vyzýváni, abychom se vzdali svých přesvědčení, ale prostřednictvím racionálního jazyka můžeme všichni společně hledat pravdu neagresivním, ale konstruktivním jazykem".
Jak dosáhnout toho, aby se mír budoval prostřednictvím poznání náboženství?
"Po staletí jsme se v Evropě snažili odsunout náboženství do soukromé sféry, jako by bylo nebezpečné vnášet je do veřejné sféry. Každý den vidíme rizika této volby. Dnes se islám stal evropským náboženstvím. Víra ve společnostech oslabila. Model, který kdysi platil v křesťanské společnosti, již dnes nefunguje. Musíme hledat alternativy. Chceme-li zůstat věrni osvícenskému modelu osvobození člověka, musíme ho osvobodit nikoli od náboženství, protože náboženství je součástí lidského bytí, ale prostřednictvím náboženství. Náboženství jsou ve skutečnosti nástrojem porozumění, studia a racionálního zkoumání".
Co lze říci o papežově přístupu k mezináboženskému dialogu, když za týden odjíždí do Bahrajnského království?
"Papež František vnesl do islámsko-křesťanského dialogu dva silné prvky. Prvním je veřejný obraz: při setkáních, například s Ahmadem al-Tayyebem, velkým imámem Al-Azharu, s nímž podepsal dokument o lidském bratrství v Abú Zabí, jasně ukázal, že dialog je možný. To je v našem světě obrazů a symbolů velmi důležité. Podařilo se mu také přimět další nekřesťanské a nekatolické představitele, aby sdíleli to, co bylo v katolické sféře rozpracováno v dokumentu Nostra aetate II. vatikánského koncilu o teologii dialogu a mezináboženského setkání. Už to není jen katolický návrh, ale společný dialog, a to i přímo v základech".
P. Candiard OP je přesvědčen, že můžeme i nadále věřit v "tolerantní svět v míru, aniž bychom se vzdali svých snah o nekonečno a pravdu, své touhy po porozumění. Jednou z možností je právě naslouchat sedmi staletím andaluské historie.
