Mše na poděkování k jubileu Federica Lombardiho

Adriana Masotti - Vatikán

Poslání kněze, krása toho, že stojíme před Pánem jako bratři a sestry, hlásání Boží lásky, k níž jsme všichni povoláni a která vychází z probodeného srdce ukřižovaného Ježíše, to jsou slova otce Federica Lombardiho v homilii při dnešní ranní mši, meditaci, která byla přivítána shromážděním složeným z tváří, s nimiž se postupně setkával během své dlouholeté práce pro vatikánská média.

Společně se modlit a děkovat

"Protože jsem v tomto prostředí strávil více než třetinu svého života a více než polovinu svého kněžského života, bylo správné mít příležitost se zde sejít k modlitbě i v těchto dnech výročí," říká. Otec Lombardi děkuje za tuto příležitost dikasteriu, které ji zorganizovalo, a připomíná, že se pracovní komunita již mnohokrát za "šťastných i smutných" okolností modlila právě v tomto kostele. Je to Ježíš, "který nás tu shromažďuje", říká, a právě o něm chce otec Lombardi mluvit, vycházeje z právě vyslechnutých čtení.

Před křížem zůstává člověk beze slov

 Na stránce evangelia je popsána scéna, která je vrcholem Ježíšova života: ukřižování. Je to scéna, před kterou "člověk zůstává beze slov". "Neznám působivější stránku Písma," říká, "neznám působivější obraz. V průběhu let jsem se jím cítil stále více přitahován a jakoby podmaněn. Před ním nemáme mnoho slov, která bychom mohli říci. Musíme o něm rozjímat očima a především pohledem ducha" a dovolit, aby se "tajemství Boží lásky postupně a s rostoucí silou zjevovalo nad námi i nad světem, který se zdá být ovládán - tehdy i dnes - smrtí a nenávistí".

Skrze kříž hlásání Boží lásky

Responsoriální žalm uvádí "slova tajemného člověka, který nepřináší Bohu zápalné oběti ani oběti, ale bezvýhradně obětuje sám sebe", protože touží po jediném - plnit vůli Páně. A List Židům, kterému nasloucháme, poznamenává otec Lombardi, "nám vysvětluje, že tato slova - 'přicházím, abych plnil tvou vůli' - nejsou jen slovy žalmisty, ale plně se uskutečňují, když Ježíš 'vstupuje do světa', když se vtělí a začíná svou cestu s námi". Hlásání Božího milosrdenství a lásky k lidstvu je Ježíšovým posláním, důvodem jeho existence. "Na kříži se srdce - v němž byl hluboko zapsán zákon Božího milosrdenství - otevírá, takže to, co v něm bylo, je zcela vydáno až do poslední kapky."

Děkuji, že jste mi dovolili vás doprovázet

Z Ježíšova srdce v tu chvíli vytéká voda a krev, které "představují křest a eucharistii, svátosti, skrze které k nám skrze církev přichází Ježíšova láska a milost", vysvětluje otec Lombardi. Jsou to svátosti, které se nám dostávají "v různých okamžicích a za různých okolností" naší existence prostřednictvím kněží. "Křtít," říká otec Lombardi, "odpouštět, utěšovat pomazáním, přinášet denní chléb, žehnat v radosti i v zármutku, v životě i ve smrti, nebo třeba jen doprovázet láskou, Božím slovem či láskyplným mlčením a pohledem Ježíše na náš svět a náš život. To je to, co kněz může a musí udělat, a může to udělat ve jménu Ježíše. A s odkazem na své osobní zkušenosti pokračuje: "V průběhu let jste mi umožnili některé z nich prožít s vámi a já jsem vám za to velmi vděčný. Uchovávám je jako to nejcennější." Pokud jde o kněze, otec Lombardi mluví o "pokladu" svěřeném hliněným hrncům, které se nerozbijí "jen díky Ježíšově milosti a s pomocí a pozorností druhých". Děkovat Bohu "za otevřené Ježíšovo srdce a za svátosti církve" je, jak zdůrazňuje, "smyslem této slavnosti."

Musíme běžet, abychom všem ukázali Kristovu tvář

Myšlenky otce Lombardiho pak směřují k těm, kteří se zabývali nebo zabývají vatikánskou komunikací, s připomínkou, která se týká "naší práce a místa naší práce". Odkazuje na lodžii, která se nachází v pilíři svatého Longina uvnitř vatikánské baziliky "s jedinečným výhledem na papežský oltář, který je uprostřed svatého Petra". Odtud byly vysílány rozhlasové komentáře různých papežských oslav, které "probíhaly před našima očima". "Pro mě," říká, "byla nejoblíbenějším přímým přenosem velikonoční vigilie", která se slavila "přesně nad hrobem svatého Petra". "Přímo pode mnou," pokračuje ve vzpomínkách, "Berniniho velký svatý Longin s kopím v ruce užasle hleděl k oltáři, kde se Ježíšovo srdce, které otevřel, stále otevírá pro celou církev a svět. Veronika přede mnou udiveně běžela, aby všem ukázala Ježíšovu tvář, která se jí otiskla do plátna a do srdce." I my, uzavírá otec Lombardi, to musíme dělat, "i my musíme běžet, abychom ukázali Ježíšovu tvář vepsanou milostí do srdce, jako nejdůležitější a nejkrásnější poselství. Tímto způsobem bude naše práce i nadále čerpat svůj smysl ze zdroje".

Ruffini: všichni jsme tak trochu dětmi otce Lombardiho

"Jsme-li tu dnes tak početní a šťastní, že tu můžeme být, je to proto, že jsme všichni různým způsobem dětmi otce Federica Lombardiho, profesionálními, duchovními dětmi, které vyrostly na jeho ramenou jakožto jezuity, jako novináře, jako křesťana zapáleného pro evangelium, který uměl být a stále je učitelem a svědkem nezištné služby církvi a Svatému stolci." Prefekt Dikasteria pro komunikaci Paolo Ruffini tak blahopřeje otci Lombardimu jménem všech a vyjadřuje tak společné pocity. Poté vyjmenoval některé jeho vlastnosti, díky nimž byl pro ostatní darem, jako například jeho slova, "být vždy po ruce", "schopnost naslouchat, odpovídat, vysvětlovat, jeho jemnost, jeho humor". A jeho trpělivost je "ctností horalů". Ruffini dále říká, že jsme se od něj všichni naučili "vášni pro dialog, zájmu o ty, kteří smýšlejí jinak, zvědavosti vůči světu, ctižádosti pokusit se změnit, co se dá, a pokoře pochopit, že ne všechno je možné", protože ne všechno závisí na nás. Prefekt dále zdůrazňuje, že otec Lombardi chce po vzoru svatého Ignáce zůstat téměř nepovšimnut, přestože není "mužem polovičatosti". "Otec Federico je takový," uzavírá Ruffini, "a to je to, co nás naučil: že zákop, kde se bojuje, není někde jinde. Je přesně tam, kde se nacházíme."