Šostakovičova šestá symfonie, veřejné odsouzení všech válek – poslouchejte dnes večer!

Vatican News

Umělci vnímají jisté události dříve než ostatní a hudebníci mají tu výhodu, že je mohou vyslovit, aniž by riskovali život. A to téměř pokaždé. Kupříkladu Dmitrij Šostakovič, ruský skladatel, za nacistického vpádu do Polska roku 1939 pocítil nutnost sepsání své šesté symfonie, kterou Vatikánský rozhlas odvysílá v sobotu 7.5. od 22 hodin v rámci pořadu „Pro orchestr“ (v pravidelné rubrice „Pokladnice hudby“), který připravil Marcello Filotei. V těchto válečných časech se jedná o aktuální dílo. A je význačné, že je složil ruský skladatel.

Jedná se o zvláštní symfonii, již otevírá dlouhé Largo zamýšlené jako modlitba, následované dvěma krátkými momenty falešného štěstí, stavěného na odiv lidmi, kteří nadále žijí tak, jako by se nic nedělo. Nabízí se tak příležitost k zamyšlení a blízkosti ukrajinskému obyvatelstvu, které zakouší bombardování.

Při prvním poslechu se tato šestá symfonie může jevit nesrozumitelně, právě kvůli autorově rozhodnutí nahradit obvyklé úvodní Allegro okamžikem reflexe. Moc důvodů k veselí tu ostatně nebylo. Bylo naopak nezbytné zahájit skladbu hlubokým vyznáním, veřejným vyjevením obav, nepříjemných pocitů a strachu. Poté nastává chvíle pro dvojí Allegro – dvě krátké, pokrytecké, takměř cirkusové a zcela bezpečně výstřední věty. Možná se Dmitrij díval okolo sebe, možná zpytoval své nitro. Každopádně v tom dnes napomáhá také nám.

Tato symfonie, odsuzující všechny války, byla napsána umělcem, který se rozhoduje prolomit ticho, když lidé trpí pod nálety. Ohrozil tím sám sebe, vysloužil si kritiku vševědů, kteří se neobejdou bez úvodního Allegra. Skladatel uvažuje, modlí se, odkrývá pokrytectví své doby. Kdoví, zda dnes totéž nečiní nějaký jiný umělec, který přemýšlí o ukrajinské tragédii.

Pěkný poslech šesté symfonie Dmitrije Šostakoviče na našem webovém rádiu. Concertgebouw Orchestra řídil Bernard Haitink.

(jag)