Samuel Prívara SJ: Rozlišování

Dnes máme svátek svatého Matěje, apoštola, který nepatřil původně ke Dvanácti, ale byl – minimálně z našeho pohledu – zvláštním způsobem doplněn k Apoštolům potom, co Jidáš zradil. Tato volba proběhla po Ježíšovým zmrtvýchvstání, Petr se už ujal své role lídra, a promlouvá k ostatním apoštolům, že je potřeba zaplnit místo, které vzniklo po zrádci. A pomocí zvláštního mechanismu, který naše Bible překládá jako losování – i když v kontextu modlitby – volí apoštolové Matěje ze dvou kandidátů. Nezdá-li se nám tento způsob výběru, je na místě dodat, že tento styl volby se zmiňuje na vícero místech Starého Zákona.

V této souvislosti mi nedá nevzpomenout také na první rozhodování svatého Ignáce, zakladatele Jezuitů. Ignác jako nezkušený začátečník v duchovním životě hledal způsoby, jak nacházet a porozumět Boží vůli. A i když se později jeho duchovní cvičení a v nich obsažené metody na rozhodování staly velmi známými, na začátku nevěděl, tak jak se to často stává i nám, na základě, čeho se rozhodnout. Dovolte mi uvést jako příklad jeden příběh. Jednoho dne došlo mezi ním a jistým muslimem k sporu ohledně výkladu určitých teologických nejasností, a když se oba rozešli, a každý šel svou cestou, horkokrevný Ignác na nejbližší křižovatce vážně uvažoval o tom, zda pronásledovat zmiňovaného muže, aby pomstil vyslovenou urážku nebo ne. A protože neznal jiný způsob, nechal za sebe rozhodnout mulu, na které jel – pokud by následovala cestu, po které se vydal zmiňovaný muslim, byl by se pomstil. Mula se naštěstí vydala jinou cestou a z Ignáce se nestal vrah, ale později svatý. Jak se tedy vůbec rozhodovat nejenom podle nějakých manažerských postupů a technik, ale také v souladu s tím, co tradiční teologie nazývá Boží vůle. Intuitivně asi tušíme, že se jedná o rozhodování ve vážných životních věcech, není potřeba příliš duchovního rozlišování, zda koupíme pomeranče nebo jablka. Stejně tak žádný křesťan nepotřebuje rozlišovat mezi volbou dobrou a špatnou: rozlišování je opravdu jenom pro dvě dobré nebo alespoň neutrální alternativy. Má-li být naše rozhodování v božím duchu, potřebujeme mít s Bohem osobní vztah, k rozlišování je tedy nevyhnutná modlitba, stejně jako reflexe vlastního života, vlastního nitra. Chceme-li odpovědně rozlišovat, potřebujeme vědět, co se v nás vůbec děje, potřebujeme získat jistou vnímavost jak na naše přirozené vnitřní děje a procesy tak na Boží přítomnost v realitě všedního dne, ať už v nás, nebo mimo nás. K tomu výborně slouží modlitba laskavé pozornosti, známá také jako examen vědomí. Právě několik málo minut každodenní reflexe události našeho dne, našich motivací a vnitřních postojů významným způsobem zvyšuje naši vnímavost a citlivost na Boží přítomnost v našich životech. Když se zaměříme na naše vnitřní motivace a dopady jednotlivých události dne na naše prožívání, získáváme neocenitelný vhled do našeho vnitřního světa. Při pravidelném vykonávání tohoto typu reflexe a krátkého zápisu toho, co nás hýbe, co nás motivuje a jaký vnitřní dopad na nás měli jednotlivé vnější události získáváme to, co bychom mohli technicky nazvat „materiál“ nebo data pro rozlišování. Už popis tohoto získávání dat nám naznačuje, že rozlišování rozhodně není krátká záležitost a že pro důležitá rozhodnutí může trvat týdny, či dokonce měsíce. Hlavním principem je totiž naučit se vnímat různá duchovní  hnutí, dále pak rozpoznat směr jejich působení, tedy nejenom to, zda jejich počáteční fáze je dobrá, ale zda i jejich konec je dobrý, tedy jde o to, abychom zjistili zda to, kam nás směrují a vedou je stejně dobré jako jejich začátek. Nesmíme také zapomínat na aktivní složku rozlišování: nejde tedy jenom o vnímaní vnitřních hnutí a jejich směrování, ale také o aktivní postoj k tomu, co jsme rozlišili. Jsou totiž lidé, kteří jsou relativně dobře schopni vnímat a rozlišit vnitřní hnutí, zapomínají ale na třetí krok, který je nedílnou součástí rozlišování – akce, činy, tedy takový výsledek našeho rozhodnutí, který nás směruje k Bohu a který nám dává pravou radost z dobrého života. Svatý Ignác uvádí ještě celou řadu různých pravidel, které sumarizují jeho zkušenost s rozlišováním, nicméně každá cesta začíná prvním krokem: ti, kteří chtějí dělat správná rozhodnutí ve svém životě, začnou pravidelnou reflexí svého života a vnitřních hnutí.

Mnozí   máme zkušenost, že se pro něco nadchneme, chceme tomu něčemu dát šanci, pustíme se do toho, ale elán a nadšení nás velmi rychle opustí a my se vracíme do starých kolejí. Oblast modlitby a zmiňovaného examenu nejsou   výjimkou. Když se nám po několika dnech, kdy jsme denní reflexi poctivě vykonávali přestane chtít, když opadne prvotní nadšení a zápal a přijdou první potíže, často se vynoří vnitřní otázky, zda je to pro nás, zda něco neděláme špatně, vždyť to před tím relativně dobře šlo, a najednou naší modlitbě, našemu examenu chybí lidově řečeno šťáva. Možná nám pomůže jeden příklad z jiné oblasti, se kterým máme všichni zkušenost. Když se člověk nachází na začátku nějakého vztahu, když je ještě čerstvě zamilovaný, všechno ve vztahu se zdá krásné a idylické, není potřeba do ničeho se nutit. Postupem času se ale vztah kvalitativně mění, prvotní okouzlení postupně slábne a vztah stojí před vážnou zkouškou: jsme-li ochotni přijat toto pozvání k větší hloubce, k proměně jisté povrchnosti na větší hloubku, vztah se dostane na novou úroveň. V této fázi už není všechno idylické, najednou jsme schopni vidět i chyby druhé strany, objevují se různé těžkosti a problémy. Pokud se ale nelekneme, pokud nezůstaneme v naivní představě lásky jako věčně trvajícího romantického vzplanutí, budeme odměněni vztahem, který je schopný přestát i různé bouře a ve kterém jsou si partneři vzájemnou oporou. Analogicky je to i ve vztahu s Bohem a konkrétně modlitbou či reflexí: fáze, kde nám modlitba jde téměř sama, kdy se nám všechno daří a my se cítíme povzneseni se nutně střídají s fázemi sucha, pouště nebo noci, chcete-li. Podobně jako tomu bylo u mezilidských vztahů, tyto překážky jsou také pozváním k nové úrovni vztahu: pokud máme nerealistickou romantickou představu o neustále povznesené modlitbě, prvních pár překážek nám způsobí velké zklamání a frustraci, které buď povedou ke změně modlitebního stylu, nebo opuštění modlitby jako takové. Přijmeme-li ale fakt střídání více a méně šťavnatých a výživných období modlitby jako fakt, a zůstaneme-li věrní našemu vztahu, zažijeme posun na novou kvalitativní úroveň. Ať se nám to tedy daří. Přeji vám hodně sil, trpělivosti a věrnosti a budu se těšit u dalšího setkání.