Apoštolský nuncius v Kyjevě: Vzývání Panny Marie není magie, jde o obrácení srdcí
Vatican News
V rozhovoru o významu dnešního zasvěcení arcibiskup Kulbokas líčí utrpení Ukrajiny, protože se ho osobně účastní. Zůstává totiž v Kyjevě a přestože je papežským diplomatem, také on je závislý na humanitární pomoci. Každý den je svědkem utrpení nevinných obětí války. "Když vidím matku, která krmí své dítě v bunkrech kyjevského metra, je mi do pláče. Doslova je těžké zadržet slzy. Do Kyjeva se díky Bohu humanitární pomoc dostane. Jsou tu však regiony, celá města, kam pomoc nedoputuje. V první řadě je to Mariupol. Je to obrovská tragédie, nestačí slzy. Dokud to nevidíme na vlastní oči, dokud nevidíme tváře trpících lidí, matek a dětí, může se nám zdát, že se to dá vydržet. Když to však vidíte na vlastní oči, je to děsivé. Musíme udělat všechno pro to, abychom překonali všechny překážky, národnostní, náboženské, denominační. Musíme se všichni spojit a najít způsob, jak okamžitě nastolit mír."
Zasvěcení nás obrací k Bohu a k lidství
Jak zdůrazňuje arcibiskup Kulbokas, akt zasvěcení nelze chápat reduktivně. “Obrácení, o němž mluví Ježíš, je obrácením k evangeliu, ke světlu, k pravdě. Toto obrácení přesahuje hranice církví a náboženské příslušnosti. Je to obrácení k Bohu a k našemu lidství: "Čiňte pokání a buďte opravdu tak, jak nás Bůh stvořil, to znamená buďme bratři.” Evangelium totiž obnovuje plnou důstojnost člověka.”
Apoštolský nuncius v Kyjevě upozorňuje, že v tomto smyslu jde o univerzální poselství. “Není to slavení nějakého magického úkonu,” dodává. Nemůžeme prosit o mír a zachovávat si zatvrzelá srdce, pokračuje a dodává, že odpovědí na ďábelskou logiku války musí být úsilí o kulturu smíření. “Navzdory válce nesmíme nikdy podněcovat nenávist nebo očerňovat druhé. Naopak, válka sama o sobě by měla být voláním po kultuře míru.”
Z humanitární pomoci čerpá i nunciatura
Pokud jde o současnou situaci v Kyjevě, vypráví: “V těchto dnech zažíváme ve srovnání s jinými regiony relativní pohodu. Rakety sice dopadají každý den, ale není jich takové množství jako jinde. Vidím, že komunální služby fungují, i když kvůli zákazu vycházení ne zcela pravidelně. Někteří holiči znovu otevřeli. Jeden mladý muž například otevřel svůj krámek a okamžitě založil skupinu dobrovolníků, kteří pomáhají ostatním. Kněz, který spolupracuje s nunciaturou, mi vyprávěl, že včera viděl starší ženu, která na ulici hledala kousky chleba pro ptáky. Řekl jí tedy o dobrovolnickém centru, kde rozdávají teplou polévku. Válka vytváří tyto velmi obtížné situace, ale lze najít řešení - pomoc rozdělují různé katolické a pravoslavné farnosti, muslimská a židovská centra i centra organizovaná městem. Dá se tedy nějak žít, přestože velká část infrastruktury je poškozena. Je opravdu k pláči, že i my jako nunciatura jsme nuceni přijímat humanitární pomoc, opravdu něco neuvěřitelného. V Kyjevě, v evropském hlavním městě, v 21. století, musíme žít z pomoci vybrané ve Španělsku, Itálii, České republice, Polsku, Litvě, Německu a mnoha dalších zemích."
Na otázku, co si myslí o spekulacích na téma papežovy návštěvy v Kyjevě, apoštolský nuncius odpovídá: “Jistě o tom můžeme snít, ale uprostřed války přece jen papežova návštěva není to samé co návštěva politických představitelů. Jistěže by to bylo krásné, i kdyby přijel jen papež sám, ale uskutečnit něco takového není jednoduché.”
(job)
